
Recenze: Ludvík Němec – Žena v závorce
- Vytvořeno 29. 5. 2018 0:00
- Autor: Jiří Lojín

První myšlenka, která čtenáře napadne na poslední stránce románu Ludvíka Němce Žena v závorce, je ta, že do něj vložil snad veškerý smutek světa. Musí ale respektovat, že smutku je na světě tolik, že ho ani poměrně rozsáhlá kniha nepojme. Avšak Žena v závorce ho obsahuje tolik, že ho lze jen stěží unést.
Život hlavního mužského hrdiny je poznamenán řadou traumat, pramenících zejména z jeho podivného vztahu s matkou. Nelze hovořit o obyčejné fixaci, která bývá častým tématem knih, mapujících život současné generace (pokud používám výraz „současné“, míním tím jakoukoliv současnou generaci v době vzniku textu). Hrdinova matka, spisovatelka Barbora Farná, je celý život uzavřena v několikadimenzionálním vězení, bránícím ji v prožívání času v normálním světě. Tím prvním rozměrem, který determinoval její cestu už od počátku, je její fantazie, pro Barboru znamenající superrealitu. Později se přidává alkohol. Nakonec Korsakovův syndrom, definitivně smazávající poslední styčné body s ostatními lidmi.
Kniha nemá jednoznačně definované těžiště. Jednu stranu tvoří Barbořin životopis, druhou příběh jejího syna, třetí spletitý konstrukt Vandy Bérové, notářky a femme fatale v jedné osobě. A někde uprostřed se nachází bod, okolo něhož se celá kniha točí.
Ludvík Němec vládne bohatým jazykem, který mu umožňuje vyprávět příběh zeširoka, aniž by působil únavně. Krása jazyka koresponduje s krásou kraje, v němž se vše (nebo téměř vše) odehrává. Jižní Morava a propast Macocha evokují šťastnou a prosluněnou zemi s vinicemi a zelenými lesy, frustrace a tápání postav románu působí jako protiváha či kontrast. Čtenář pak může tyto detaily chápat v jiném kontextu. Macocha přestává být přírodní pozoruhodností, na jejímž dně čeká na turisty romantická projížďka loďkou po řece Punkvě, ale poněkud zrádně lákává náruč určená sebevrahům.
Obscénní obrazy a obhroublé výrazy úspěšně rozmělňují vzletný jazyk a rozhodně nejsou samoúčelné. Převážně tvoří Barbořin autorský výraz, udičku, na které utáhla své čtenáře.
Němcův text naplňuje velké množství metafor, ovšem na druhé straně (zejména prostřednictvím Vandy Bérové, u níž se projevuje právnické vzdělání jako nemoc z povolání) si autor hraje s významem slov a precizuje latentně sporné výrazy tak, aby zdůraznil všechny nuance situace, v níž se jeho postavy nacházejí. Dělá to on jako autor i jeho postavy. Žena v závorce reprezentuje český postmoderní román, text v textu, manipulaci s rolemi, přerušovaná časová linie. Román je zábavný pro zejména pro ty čtenáře, kteří přistoupí na autorovu hru a chtějí se nechat unést jeho fantazií.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...