
Recenze: Veronika Ageiwa – Deník japonské manželky
- Vytvořeno 25. 4. 2018 0:00
- Autor: Klára Dvořáková

Kniha Deník japonské manželky vypráví příběh Veroniky, která se zamiluje do japonského spolužáka Kóty, po několika letech se za ním odstěhuje do Tokia a porodí mu syna. Přestěhováním do kulturně velice odlišné země s sebou přináší řadu výzev a změn, se kterými se Veronika musí vyrovnat. Brzy se ukáže, že i ty nejběžnější situace, jako například svatba, pohřeb či práce prodavačky v obchodě, mohou být diametrálně odlišné a pro Evropana naprosto nepochopitelné. A to se ještě nezmiňujeme o specifických zvycích, jež Evropa nezná – např. koupání se v lázních se svou tchyní bez oblečení apod. Aby však nebyl výčet odlišností tak jednostranný, nachází se v knize i několik vstupů od Kóty, jenž ukazuje i aspekty, které jsou nepochopitelné Japoncům – např. slavení vánočních svátků či odlišná skladba našeho jazyka.
Autorkou tohoto příběhu je česká spisovatelka a překladatelka Veronika Ageiwa, kterou čtenáři mohou znát např. z knihy Suši v duši vydané v roce 2012.
Hlavní hrdinkou Deníku japonské manželky je sama autorka Veronika, která čtenáře seznamuje se svými zážitky z počátku svého života v Japonsku. Veronika působí velice odvážně, tvrdohlavě a cílevědomě, protože jiné vlastnosti by asi neumožnily se poměrně rychle aklimatizovat v naprosto odlišné kultuře. Zároveň stylem, kterým je kniha napsána, vyjadřuje sklon k humoru, ve kterém se nebojí si udělat sama ze sebe legraci a odlehčit mnohdy nepříjemné situace na úřadech či v rodině.
Jak již samotný název napovídá, kniha je napsána ve formě deníku, jehož jednotlivé kapitoly jsou označeny nejen datem a letopočtem, ale také jménem, protože kromě Veroniky se v několika místech stává vypravěčem i její manžel Kóta. Deník pokrývá relativně dlouhou dobu – zhruba 15 let, tedy přibližně od roku 2003 až do současnosti. Jednotlivé „kapitoly” tvoří krátké zápisy, jejichž délka je obvykle okolo dvou až tří stránek. Autorka zároveň používá lehký jazyk s náznakem humoru, díky čemuž se příběh velice snadno čte a děj rychle ubíhá.
Deník japonské manželky je velice specifickou knihou, mezi jejíž klady bezesporu patří poněkud netradiční seznámení s japonskou kulturou. Je zde krásně vidět, že nejlépe jinou kulturu poznáme v každodenních situací, jako je např. seznámení s novou prací, rodinnými zvyky, jednání na nejrůznějších úřadech či chování lidí v hromadné dopravě.
Oproti tomu jistou nevýhodou u tohoto příběhu je, že spisovatelka se zaměřuje právě na výše zmíněné každodenní situace a oproti tomu značně opomíjí či spíše klouže po povrchu a nevysvětluje některé zajímavosti týkající se např. svátků, oděvu a dalších věcí, které běžného turistu zajímají podstatně více. Tyto tradice jsou zde sice zmíněny, ale spíše okrajově a dá se říci, že autorka trochu počítá s tím, že zvídavý čtenář si neznámé či hlouběji nepopsané pojmy sám dohledá a nastuduje.
Deník japonské manželky lze vřele doporučit čtenářům, kteří hledají odpočinkové čtení, v němž se mohou něco nového dozvědět. Zároveň je to kniha určená lidem zajímajícím se hlouběji o Japonsko, to především z pohledu běžného života, kterému se většinou odborné knihy či cestopisy nevěnují. Oproti tomu knihu nelze doporučit čtenářům kteří se chtějí dozvědět více o japonské kultuře, historii či zvycích, protože v tomto případě klouže kniha opravdu pouze po povrchu.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...