
Recenze: Kateřina Tučková – Vitka
- Vytvořeno 10. 4. 2018 0:00
- Autor: Jiří Lojín

Kateřina Tučková patří mezi ty spisovatele, kteří si pečlivě volí témata svých knih a mají dar vyhmátnout ta extrémně zajímavá a do značné míry kontroverzní. Divadelní hra Vitka není výjimkou. Její hrdinka Vítězslava Kaprálová byla bezesporu neobyčejná žena, která zanechala v oblasti hudby nesmazatelnou stopu.
V úvodu autorka jednoznačně nasměruje čtenářův pohled požadovaným směrem. Kaprálová je pro ni vzorem neviditelných a přehlížených žen ve všech oborech, v nichž dominují muži. Autorka naznačuje, že se její text zaobírá hned dvěma znepokojivými tématy. Uplatnění žen stojí na předním, nejnápadnějším místě, uplatnění v tvůrčích oborech na místě druhém.
Divadelní hra sleduje životní a uměleckou dráhu Vítězslavy Kaprálové od doby, kdy začíná vstupovat ve známost, až do její smrti. Čtenáři či divákovi je samozřejmě známo, jak významné a rozsáhlé dílo vzhledem ke svému krátkému životu vytvořila, dokáže si tedy z útržků sestavit přibližnou představu o zběsilém tempu, kterým pracovala. Kateřina Tučková se snažila vybrat klíčové situace, ilustrující zlomy dráhy nadané hudební skladatelky a dirigentky.
Není lehké zachytit způsob, kterým Kaprálová pronikla na výsluní hudební scény, aniž by nebylo cítit obvinění z protekcionizmu či zneužívání postavení ženy jako sexuálního objektu. Avšak Kateřina Tučková se nesnaží ze své hrdinky dělat světici, ostatně to by bylo směšné. V úvodu – opět se k němu vracím – poznamenává, jaký je rozdíl v pohledu na mužskou a ženskou nevázanost. Jde ovšem opět o specifický úhel pohledu, ovlivněný stereotypy.
Na scénář Kateřiny Tučkové je nutné pohlížet nejen z hlediska samotného textu, ale i možností, které poskytuje k dramatizaci. Samotná postava hlavní hrdinky má potenciál ponechávající představitelce role značný prostor pro umělecké ztvárnění. Mnohé repliky mohou prostřednictvím gesta či grimasy dostat různé významy, třeba i protikladné. Je na herečce, zda bude její Kaprálová femme fatale Bohuslava Martinů, lehkomyslnou šťastnou nešťastnou Mannon Lescaut nebo geniálním autistickým Mozartem. Nevím, nakolik se ve skutečnosti Kateřina Tučková vzdala patentu na uchopení osobnosti Vítězslavy Kaprálové, ale volné pole působnosti je neoddiskutovatelné.
Ostatní postavy jsou poněkud odsunuty do pozadí, dokonce i již zmíněný Martinů se objevuje epizodně, stále je však latentně přítomný, jaksi ulpělý na hlavní hrdince. Určitý významnější part si zahraje Jiří Mucha, její – po krátkou dobu – manžel.
Životopisné knihy, hry a filmy dokážou připomenout a zpopularizovat osobnost, která se proslavila v oboru, nacházejícím se dnes na okraji zájmu. Vážná hudba není v současné době v kurzu a lidé, vyjma těch skutečně zasvěcených, znají její autory převážně díky filmům, hrám a literatuře (v sestupném pořadí). Lze namítnout, že taková popularita je laciná. Námitku lze vyvrátit slovy: díky alespoň za to. Jsme svědky absurdní situace, kdy se umělec musel prosadit jednou a dnes se ho musí znovu někdo objevit. Vnucuje se otázka, jakou roli hraje umění dotyčného člověka a jakou náhoda reprezentovaná souhrou všech faktorů – rodiny, známých náhodných obdivovatelů, milenců a milenek.
Díky autorům, jako je Kateřina Tučková se může do povědomí širší skupiny lidí dostat informace, že vážná hudba nebyla tvořena pouze Mozartem, Smetanou nebo Dvořákem. A možná někdo, kdo shlédne divadelní hru Vitka, si ze zvědavosti poslechne některou ze skladeb Vítězslavy Kaprálové a zjistí, že vážná hudba není nudná a fádní, že v sobě skrývá víc, než by čekal.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...