
Recenze: Rodica Doehnertová – Hotel Sacher
- Vytvořeno 14. 4. 2018 0:00
- Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Hotel Sacher, místo, kde se na přelomu 19. a 20. století střetávaly kultury, politické a umělecké osobnosti, šlechta, inteligence i zdánlivě obyčejní lidé. Místo, které se zdá být nadmíru zajímavým a nabízí nepřeberné množství námětů na knižní příběh. Rodica Doehnertová si zvolila milostný čtyřúhelník a téměř detektivní zápletku o ztracené služebné a nemanželském dítěti jedné z hlavních postav. Nakolik román naplnil má očekávání?
Přiznávám, že podle anotace a lákavé obálky jsem očekávala romantický příběh. Navíc jeho potenciál, díky místu, jež autorka zvolila jako hlavní dějiště, byl opravdu velký. K mému velkému zklamání ho nedokázala využít. I když oceňuji některé originální nápady, kniha mi celkově připadala jako slátanina příběhů vhodných do telenovely.
Hlavním problémem bylo zřejmě to, že Hotel Sacher byl původně zpracován jako scénář pro dvoudílný film (vysílaný na ČT2). A pro filmové diváky je asi třeba psát trochu jinak, než pro náročné čtenáře. Kniha má totiž hodně zápletek a tajemných uliček, ve skutečnosti je však příběh velmi povrchní a nedokáže hlouběji zasáhnout náročnějšího čtenáře.
Hlavními hrdiny jsou dva manželské páry, nakladatelé Aderholdovi a princ s princeznou von Traustein. Nakladatelé jsou čerstvě svoji a teprve budují prosperující nakladatelství. Hledají proto vhodné talenty, z jejichž knih se stanou bestsellery. Manželé Trausteinovi jsou naopak manželský pár, který už si pár společných let prožil. Princezna si připadá v manželství odsouvaná stranou a vhodná pouze pro zrození dědice. Tajně proto píše romány, které mladou nakladatelku nadchnou. Jedna žena najde rádoby přítelkyni, druhá nadějný spisovatelský talent. A tak se oba páry začnou více setkávat. Prvotní půda patří samozřejmě hotelu Sacher, ale později nás děj odvádí do jiného prostředí a do hotelu se jen tu a tam vracíme.
Přiznávám, že jsem od knihy podle anotace očekávala něco zcela jiného. Unesení mladičké služebné z hotelu na samém počátku slibovalo až detektivní zápletku, která v průběhu děje zcela vyšuměla, milostný čtyřúhelník nebyl špatný, ale opravdu mi připomínal telenovelu a hotel Sacher a jeho majitelka Anna v něm hrála jen pramalou roli. Škoda. Chtěla jsem se dozvědět něco především o Anně samotné, o tom, jak bojovala za právo ponechat si po smrti manžela koncesi a hotel provozovat dál. Sice sledujeme její problémy s rodinou, především s vlastními nevděčnými potomky, ale to je trochu málo. Alespoň pro mě. Navíc kulturní a politické situace, které se daly v hotelu krásně rozehrát, se téměř nekonaly, a když, tak opět jen velmi povrchově.
Velmi se mi líbila myšlenka Smrti a Lásky. Dvou postav, které čtenáře provázely příběhem a z povzdálí sledovaly či předjímaly, co se bude dít. Opět však byly vykresleny jen povrchně, to mě hodně mrzí. Očekávala jsem nějaké vyústění, nějakou větší roli třeba v závěru, kterou by jim autorka věnovala. Ale nestalo se.
I když to možná vypadá, že se mi kniha vůbec nelíbila, není to tak. Má recenze je možná přísnější, než jindy, ale to pouze z důvodu, že autorka měla našlápnuto ke skvělému mnohovrstevnatému románu, ale její zpracování mě zklamalo. Kniha však byla velmi čtivá, děj ubíhal svižně a rozhodně jsem se nenudila.
Hotel Sacher je kniha se zajímavou milostnou zápletkou, podivným zmizením, ale i běžnými rodinnými problémy. Autorka velmi pěkně popsala historickou dobu, ve které se román odehrává, a dobře vystihla „ducha“ hotelu i se všemi jeho obyvateli.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...