Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Jean-Paul Belmondo – Mých tisíc životů

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Jean-Paul Belmondo. Neodolatelný rošťák se šibalským úsměvem nás baví již dlouhá léta. Když jsem v knihkupectví zahlédla knihu Mých tisíc životů s fotkou mladého Belmonda s cigaretou frajersky vloženou v koutku úst, nedalo mi to a hned jsem si ji prolistovala.



Belmondovo jméno se stalo synonymem pro fešáka, lamače ženských srdcí, přestože nikdy nebyl klasický uhlazený krasavec. Právě naopak. A v tom spočívá jeho kouzlo. Vzpomněla jsem si, jak jsem coby malá holka byla s rodiči v kině na kriminální komedii „Policajt nebo rošťák“, kde ztvárnil poněkud problémového komisaře Borowitze s jeho nezapomenutelnou hláškou: „Časy jsou zlé, Kamile.“ A uvědomila jsem si, že se i po letech usmívám.

Ano, Belmondo umí dodnes úsměv vyvolat, je to skvělý komediální herec, provokatér, milovník života. O to víc jsem byla zvědavá, jaké ty jeho životy byly a jak moc se lišily od představy, kterou jsem si vytvořila díky jeho filmovým rolím. Úvod zněl opravdu slibně:

Stále ještě dychtím po životě jako v mladých letech. A pokud mi tělo už nedovoluje, abych se choval ztřeštěně, vrhal se do sedadla ferrari a lítal od natáčení k natáčení a od představení k představení, nebrání mi, abych vše prožil znovu, jako by se to stalo včera, jako by to bylo dnes.

Při vyprávění ukážu, jak jsem tu cestu plnou radosti, bláznovství, nádhery a provázenou přátelstvím a láskou miloval. (Str. 7)

O období do konce šedesátých let se rozepisuje velmi podrobně, barvitě vykresluje dobu svého dětství a dospívání, s neutuchající energií nabíjí čtenáře elánem a baví ho. Čteme jeho slova a v hlavě nám zní hlas Jiřího Krampola, který ho v pozdějších filmech daboval. Následující období jsou už ale popsána velmi zrychleně až zmateně, herec skáče z období do období, často s velkým časovým rozpětím. Text se s blížícím koncem stává povrchnějším, jedna vzpomínka střídá v rychlosti druhou, a vzbuzuje to tak dojem, že autor už chtěl mít knihu co nejdříve dopsanou.

Pokud bychom od knihy očekávali příjemnou oddechovku s bulvárním nádechem, budeme zklamáni. Samozřejmě, Belmondo zmiňuje i různé pikantnosti, ale jedná se o poměrně náročné čtení, publikaci by rozhodně prospěl přehled filmů a základních dat, jelikož Belmondo ve vzpomínkách přeskakuje a čtenář se ve velkém množství herců, filmů a událostí ztrácí.

Co však knize chybí zcela zásadně, jsou fotografie. Jedinou najdeme na přebalu. A to je vše. Jiné tam nejsou. Předpokládám, že důvodem je to, že současně s knihou Mých tisíc životů vyšla i nádherná fotografická publikace Belmondo o Belmondovi. Ale vydat vzpomínkovou knihu zcela bez fotografií je velmi nezvyklé a nepůsobí to na čtenáře dobře.

Belmondovu knihu stojí za to si přečíst, aspoň zprostředkovaně tak zažít divoké situace, které herec vždycky přitahoval. Díky jeho vyprávění si můžeme uvědomit, že pokud člověk opravdu něco chce a nenechá se odradit nepřejícím okolím, tak to dokáže.

Sympatický rošťák umožnil svým fanouškům nakouknout pod pokličku jeho nekonvenčního života, ale přinesl i ponaučení, jak to v jeho éře nejenom u filmu chodilo. A mohli jsme tak spolu s ním zavzpomínat na báječná léta s Belmondem, která už jsou přece jen minulostí:

Těch tisíc životů uplynulo rychle, až příliš rychle – uběhly stejnou rychlostí, jakou jsem řídil auta. (Str. 7)


Mých tisíc životů
Autor Jean-Paul Belmondo
Překlad Kateřina Dejmalová
Nakladatelství Práh
Místo vydání Praha
Rok vydání 2017
Vydání 1.
Počet stran 248
ISBN/EAN 978-80-7252-707-6
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení