
Recenze: Mika Waltari – Vlak osamělého muže
- Vytvořeno 16. 3. 2018 0:00
- Autor: Jiří Lojín

Finského spisovatele Miku Waltariho má český čtenář spojeného především s jeho nejznámějším románem Egypťan Sinuhet. Šlo však o velmi plodného autora, mezi jeho díly lze najít celou řadu románů, povídek, detektivek, ale také poezii, hry, filmové scénáře. A také cestopisy.
Díky nakladatelství Hejkal, které vydalo už řadu Waltariho knih, má dnes jeho první cestopis i českou podobu. Je tak možné se vrátit do minulosti a srovnat, kam se během života postupně dostal literárním stylem i náměty.
Mladý Waltari si po ukončení studia splnil svůj sen o cestě jižní Evropou. Aby jej mohl realizovat, zavázal se napsat řadu reportáží, čímž skloubil jednu touhu s druhou – spisovatelskou. Cestopisy, podobné jako je Vlak osamělého muže, jsou ve světě oblíbenější než u nás, kde vládnou jiné žánry. V době, kdy Waltari cestoval a psal své zápisky, byly navíc pro řadu lidí jediným zdrojem informací o světě. Nedostupnost cestování pro tak široké masy, jako je to dnes, se ve Waltariho cestopisu projevovala zejména ve styku s jinými lidmi. Výběr nebyl velký, což však znamenalo, že si nemohl volit známé pouze mezi spřízněnými dušemi.
Pro dnešního čtenáře znamenají Waltariho zápisky zajímavý pohled na meziválečnou Evropu. Čtenář jeho prostřednictvím může srovnat život ve Finsku, Francii a Rakousku, ocitne se na Balkánu, ve státech státům jako jsou Bulharsko a Rumunsko i v Turecku, představujícího rozhraní mezí Evropou a Asií, křesťanským a muslimským světem.
Autor ve svém cestopisu neklade důraz na popis místních reálií a geografických zajímavostí, soustředí se převážně na prožitá dobrodružství a pocity, které v něm místo zanechalo. Rád se zmiňuje o krátkodobých láskách, což však vyznívá spíše jako něco romantického, nikoliv erotického. Vlak osamělého muže se tak podobá starým cestopisům jako třeba klasika žánru Milion. V tom tkví úspěch a obliba takových knih, čtenář netouží pouze po informacích, je potřeba přidat i trochu zábavy.
Mohlo by se zdát, že cestopis z doby mezi válkami už pro současného člověka nebude mít žádný význam. Ale dnes, kdy Evropa řeší rozdíly mezi jednotlivými národy i to, co je spojuje, je zajímavé poznat její tvář v minulosti. Nasát kouzlo cestování v době, kdy nebylo samozřejmostí, a kdy se dalo mluvit o poznávání cizích krajin. Máme před sebou velmi zajímavou knihu, která dokáže zaujmout i přes roky, dělící nás od jejího vzniku. A k její kvalitě významnou měrou přispívá i skvělý překlad Markéty Hejkalové, která už přeložila mnoho Waltariho knih a díky níž se tak můžeme s dílem tohoto spisovatele podrobně seznámit.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...