
Recenze: Marie Rejfová – Kdo jinému jámu kopá
- Vytvořeno 16. 2. 2018 0:00
- Autor: Monika Dvořáková

Jak asi může zamávat vražda s atmosférou na malém městě, kde si všichni vidí ještě mnohem dál a hloub než do talíře? A co když se k ní navíc přimotá všetečná, zcela nepraktická a sarkasmem sršící malířka? To pak teprve nastane šrumec!
Josefína Divíšková byla po rozvodu se zámožným manželem donucena okolnostmi odstěhovat se z Prahy do Brodu. Bydlí u sestry a pracuje, což jsou v jejím dosavadním životě okolnosti naprosto neslýchané. S ohledem na svůj naturel se snaží řešit celou svojí vzniklou životní situaci s nadhledem, takže zároveň (nejspíš podvědomě) hledá jakékoli rozptýlení. Tím by jistě mohl být i šarmantní komisař Tvrdík vyšetřující onen zmiňovaný zločin. To by ovšem nesměl být tak nesnesitelně protivný a musel by přestat Josefíně komplikovat život na každém kroku. S policií za krkem se zločiny, a vraždy zvláště, odhalují jen velmi, velmi komplikovaným způsobem!
Mluví-li někdo v souvislosti s hlavní hrdinkou o české verzi slečny Marplové, asi se tak úplně neplete. Jistá paralela by se dala najít. Josefína je sice podstatně mladší a české maloměsto není anglický venkov, ale lidi, ti jsou všude stejní a všímavá osoba si z jejich chování dokáže ledacos odvodit. A schopnost strkat do všeho nos, být v (ne)správný okamžik na (ne)správném místě včetně (ne)vědomého šlapání do (ne)voňavých hromádek, to k takové dámě rozhodně patří. Josefína Divíšková (či spíše autorka) je důkazem, že i v ryze českých reáliích se může zrodit postava natolik reálná, ale zároveň neotřelá i kurážná, že jí budete při čtení fandit a bát se o ní v nebezpečných situacích.
Marie Rejfová zběhla od knih pro mládež k detektivce a zatím to vypadá, že detektivnímu žánru to rozhodně nijak neuškodilo. Ba naopak. Zatím se oba dostupné příběhy se svéráznou učitelkou coby detektivem na vlastní pěst jeví jako příjemné oddychové čtivo. Kdo jinému jámu kopá, ten má pod čepicí, anebo taky ne. Na další přísloví Kdo má pod čepicí totiž odkazuje i název kratší novelky nebo možná delší povídky, kde má čtenář možnost se úplně poprvé seznámit a přátelsky oťukat s Josefínou Divíškovou, toho času maloměstskou učitelkou výtvarné výchovy na místní základní umělecké škole. A v případě, že si s Josefínou, komisařem Tvrdíkem a jejich eskapádami padnete do noty, vězte, že se již rodí další díl a doufejme, že v brzké době zjistíme, Komu straší ve věži.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...