
Recenze: Michal Šanda, Ondřej Böhm – Údolí
- Vytvořeno 8. 2. 2018 0:00
- Autor: Jiří Lojín

A jak řekli, tak udělali. Tak vznikla kniha Údolí, pod níž je v jedné verzi podepsán Michal Šanda a ve druhé Ondřej Böhm, Šandova literární postava. Obsah zůstal totožný, ostatně tak se spolu dohodli. Vždyť zásluhu měli oba – jeden psal, druhý prožíval.
Žádná z knih Michala Šandy, kterou jsem držel v ruce, nebyla úplně obyčejná. Autor do nich vždy vložil nějaký originální detail, komplikovaný jinotajný titul, mystifikaci, neobvyklou koncepci či podobně. V případě Údolí vytvořil dvojknihu s totožným obsahem, a to není jediná zvláštnost.
Děj knihy, pokud se o ději dá vůbec hovořit, se odehrává v zapomenutém údolí, v němž je lom s krasovou jeskyní a útulná hospoda nedefinovatelné cenové skupiny. Relikt z dávných dob, kde Ondřej čepuje pivo a schází se tam – řečeno slovy Švejka – různá dobrá společnost. Zkombinujeme-li štamgasty rozličné úrovně, kteří se spolu spokojeně opíjejí nehledě na původ, vzdělání i práci, a hospodského, přemýšlivého latentního literáta, dostaneme atmosféru podobnou Hrabalovým knihám. Michal Šanda se však Údolím hlásí spíše k Johnu Steinbeckovi, zejména k jeho knize Na Plechárně. V textu objevíme pasáž, popisující první setkání s touto knihou, a dokonce i několikastránkovou citaci.
S listy autor zachází velmi volně, pro orientaci v textu je vhodné sledovat číslování, naštěstí je velmi výrazné, lze říct, že dominantní. Občas některá strana chybí, objeví se někde na konci, nebo je vložen třeba list již zmíněného Steinbeckova románu. Autor spojuje text s postavami, nechává je volně žít a vnímat, že jsou jejich osudy nějakým způsobem ovlivněny autorem, tvůrcem. Podobnou koncepci lze najít v postmoderní literatuře, třeba v knihách Jiřího Kratochvila. V každém případě je podobná konstrukce náročná na citlivé zapracování do textu, ale Michal Šanda to zvládá bravurně.
Ryby a jejich lov je evidentně velkou láskou Michala Šandy a není náhodou, že i v Údolí se tento motiv objevuje. Nejde o žádné násilné začlenění do textu, k postavám se rybářský prut přirozeně hodí, stejně jako vyprávění o lovu kaprů ve vesnici zatopené kvůli protrženým hrázím rybníků.
Michal Šanda má dar psát přirozeně, slova jeho textů plynou bez násilných formulací čistě, hladce a srozumitelně, i když mu není cizí poetika, jde ale o poetiku obyčejných věcí, vyjadřovanou obyčejnými slovy. Stejně dobře a zkušeně zvládá autor přímou řeč, dialogy postav, formovaných prostředím hospody, v níž tráví podstatný kus svého života.
Číst knihu Michala Šandy přináší potěšení. Text se netváří jako kdovíjak vážná literatura, ale určité poselství v ní čtenář najde. Co s ním udělá, je čistě jeho věc, protože autor k němu nezaujímá jednoznačný názor. Lze sice vycítit větší sympatie k zaplivané hospodě se starou duší, než k podnikatelskému záměru Mamutlandu, ale to nechť každý posoudí sám.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...