
Recenze: Petra Soukupová – Nejlepší pro všechny
- Vytvořeno 26. 1. 2018 0:00
- Autor: Aneta Trnová

Nová kniha Petry Soukupové, která nese název Nejlepší pro všechny, zachycuje neúplnou rodinu, vypjaté vztahy a ohromnou bezcitnost, kterou dokáže projevit zdánlivě nevinné dítě. Ačkoliv jsou všechny postavy knihy poněkud sebestředné a sobecké, snaží se jednat tak, jak je to podle nich správné. Chtějí pro všechny to nejlepší. Problém je v tom, že každý z nich si to nejlepší představuje trochu jinak.
Petra Soukupová nabízí čtenáři pohled na stejné situace hned ze tří úhlů. Seznamuje nás s Hanou, mladou svobodnou matkou, která si neví rady nejen s vlastním životem, ale ani se svým desetiletým synem Viktorem, který jí začíná přerůstat přes hlavu. Jako nadějná herečka dostane pracovní nabídku, která se neodmítá. A tak musí jednat, musí si uspořádat život, ale to nezvládne sama. Rozhodne se proto poslat Viktora k matce Evě, která si ostatně myslí, že tak to bude nejlepší. Eva je postarší žena, která po smrti manžela pociťuje zvláštní prázdnotu. To se má ale změnit, jen co se k ní nastěhuje její milovaný vnuk. A co ten ostatně na to? Protestuje, ovšem je ochoten smířit se s celou situací za podmínky, že bude mít u babičky dostatečně silný signál wifi. Samozřejmě.
Díky tomu, že se vypravěči střídají, příběh příjemně plyne a nepůsobí monotónním dojmem. Jazyk knihy je úsečný, bez zbytečných kudrlinek a básnických figur. Petra Soukupová dokázala naprosto realistickým způsobem zprostředkovat čtenáři myšlení dítěte, jeho zjednodušené vnímání světa. Zároveň také ukazuje, jak bezcitné a sobecké umí děti být. Autentičnost získává Viktor také díky jazyku, který používá, je nespisovný, plný anglicismů, které jsou pro dnešní mladou generaci typické.
Autorka vykreslila výborným způsobem život na české vesnici. Všichni se zajímají o všechny, ale předstírají, že tomu tak není. Zásadní je vycházet se sousedy dobře, člověk tam musí žít. Tak hlavně nevybočovat!
Ukázka z knihy:
Kniha Nejlepší pro všechny volně navazuje na dětskou detektivku Kdo zabil Snížka, která vyšla nedávno. Knihy pojí podobná grafická úprava a společné postavy.
Nebo: v druhý třídě máme napsat něco o svojí rodině
Moje rodina je mamka Hana. Je herečka a hraje v divadle a trochu v televizi. Pak mám babičku a dědu. Bydlí na vesnici. Děda rád spí a babička peče koláče. Mám ještě tetu a strejdu a dvě sestřenice, ale jsou to holky, mimina. Chtěl bych zvíře, ale už mi umřeli dva křečky, tak mamka už zvíře nechce. Tátu mám, ale není s náma. Má jinou paní a malý děti, a mně to nevadí. Není moje rodina.
Hezký, řekne mamka tak, jako by říkala pavouk.
Vadí ti, že chci pořád zvíře?
To taky. Ten minulej umřel, protožes na něj zapomněl.
Ty taky!
Můj křeček to nebyl, truhlíku.
Neříkej mi truhlíku.
No jo.
Mlčíme.
Spíš tam příště o tátovi nepiš nic. (str. 8)
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...