
Recenze: Eugen Liška – Trpaslík
- Vytvořeno 19. 1. 2018 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Období normalizace vděčíme za to, že ještě v dnešní době lze najít velmi kvalitní a dosud nevydaná literární díla. Pro zapomenuté autory těchto textů to není dostatečnou útěchou ani satisfakcí, protože jde spíše o přehlídku promarněného času a příležitostí. Eugen Liška, dnes již zesnulý, je jedním z takových spisovatelů a jeho kniha Trpaslík dokumentuje, jak pozoruhodné knihy unikly pozornosti čtenářů.
Hlavní hrdina knihy má pocit, že celý jeho život ovládají trpaslíci. Lépe řečeno, neustále mu škodí, jako kdyby na každé důležité životní křižovatce některý z nich čekal a jemně leč důrazně ho popostrčil směrem, kde čekal nějaký problém. Pro člověka jeho původu v době, kdy se začal formovat komunistický stát, bylo takových křižovatek velmi mnoho a většina z nich vedla rovnou do vězení.
Kniha Trpaslík mapuje podstatnou část života svého hrdiny, který se zprvu zdá nadějný, posléze však působí jako průvodce komunistickými lágry. Taková kniha samozřejmě nemohla před rokem 1989 vyjít. Přesto Trpaslík nepůsobí jako prvoplánová kritika předchozího režimu, jak se s tím setkáváme především v polistopadové literatuře.
Liškův text je výjimečný zejména formou, která jistým způsobem potlačuje narativní složku. Dějovou linii sice kniha obsahuje, navíc velmi jednoduchou a přímočarou, avšak často přerušovanou citáty z Bible, zápisy ze schůzí a rozhovory. Nejde však o doslovné přepisy, autor vybírá vždy jen některé věty, v jednom odstavci tak například přibližuje rozhovory s milovanou dívkou v průběhu několika dní, i biblické citáty používají jen některé řádky. Vše se v konečném důsledku podobá seznamům – seznam dialogů, seznam citací, objevují se i skutečné seznamy předmětů nebo výdajů. Celek působí odlehčeným dojmem, nezatěžuje čtenáře redundantními informacemi, ovšem klade větší nároky na jeho inteligenci, sečtělost a všeobecný kulturní rozhled. V tomto případě je ale nutné rozlišit přebytečné informace a informace, bez nichž by se čtenář obešel.
Odstavce psané němčinou by si možná zasloužily překlad v poznámkách na konci knihy, otázkou je, zda by to neporušilo celkové vyznění autorského záměru a vydání by se podbízelo čtenáři, pro které nebyl román určen.
Kniha Trpaslík zaujme nezvyklým vzhledem, krátké záložky obálky jsou sice nefunkční, pokud je čtenář zvyklý používat je k zakládání, ale toto řešení – byť nepraktické – upozorní, že je zde něco nezvyklého, co stojí za to alespoň prolistovat. Snad právě vzhled knihy přiměje některé čtenáře seznámit se s neobvyklým dílem Eugena Lišky.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...