Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Věra Fina – Velká máma

1 1 1 1 1 (13 hlasů)
5

Často se stává, že teprve rány osudu, které člověk nečeká, otevírají zrak, umocňují vnitřní sluch a posilují duši. Do té doby vnímáme ranní východ slunce jako něco samozřejmého, něco, co tady je a není potřeba se tím zabývat. O jedné z takových ran si můžeme přečíst v knize Velká máma autorky Věry Fina. Kniha však nepopisuje primárně bolest, nedívá se zpět – co jsem mohla, co jsem měla a proč zrovna já. Je plná naděje, lásky a povzbuzení pro každého čtenáře, kterému se dostane do ruky.

 

velka-mamaVěra Fina je velmi silná žena, která o sobě říká, že se dříve na svět dívala z mola jako modelka. Je však také především maminkou tří dětí. Jednoho dne byla tato "obyčejná máma" postavena před nemilou skutečnost, navštívila ji obávaná nemoc, rakovina. Měla před sebou nelehký úkol – přijmout fakt, že se této nemoci musí podívat zpříma do očí, projít nepříjemnou léčbou plnou bolesti a přehodnotit celý dosavadní život. Nyní se aktivně věnuje nejen rodině a knížkám, ale také navštěvuje onkologická oddělení a podílí se na různých programech, které pomáhají lidem, jež potřebují na své cestě podat pomocnou ruku, nabít mysl nadějí a potkat chápajícího člověka.


Kniha není koncipovaná jako lineární vypravování. Prolínají se v ní spletité toky myšlenek, které autorce probíhaly hlavou od chvíle, kdy se dozvěděla diagnózu, se vzpomínkami na dětství, mateřství a obyčejný život. Tato síť myšlenek je doplněna o laskavé fotografie samotné autorky a její vlastní spontánní básničky.


Vzpomínky jsou nosnými pilíři celého díla. Těžká situace, v níž se Věra Fina ocitla, ji donutila zastavit se a zamyslet se nad tím, co všechno nám život nabízí jako dar a za co často neumíme být vděční. Autorka spojuje pohled na čistý dětský svět nejmladší dcery s asociacemi na své vlastní dětství. Čtenář ovšem nedostává pouhé popisy babiččiny polévky, starého psacího stroje, odřených kolen či procházek v lese. Tyto autorčiny vzpomínky živě probouzejí ve čtenáři jeho vlastní dětský svět, který dávno upozadil za práci a uspěchaný digitální svět. Najednou se při četbě jako houby po dešti vybavují vlastní živé vzpomínky. Z knihy je cítit obava, na co budou vzpomínat dnešní děti. Autorka jistě nechce paušalizovat a odsuzovat, spíše poukazuje na chladný svět za displejem a současnou samotu v dětském pokoji, což každý člověk, jenž se narodil a vyrůstal v době bez mobilních telefonů, cítí jako alarm. Je jen a jen na rodičích, jak skloubí nevyhnutelnost střetu s digitální dobou a opravdové prožívání každého dne.


Fotografie samotné autorky příjemně doplňují text, zachycují detaily obyčejného života, které jsou ve skutečnosti vzácné a nevšední.


Další důležitou linií Velké mámy je myšlenka přesnosti Božího plánu, který v daném čase člověk nechápe a mnohdy jej jen s obtížemi přijímá. Když ho ale přijme, časem pochopí každý jeho nepostradatelný článek.


Věra Fina o svých knihách (Moje knížka, Máma, Velká máma) říká, že píše knihy s duší. S pokorou se kloním k tomuto názoru. Velká máma mluví k celé osobnosti a duši člověka, ale nezůstává jen u textu, ale pomocí hlubokých myšlenek, milých fotografií a vůní vzpomínek tvoří dokonalou pulsující symbiózu a po přečtení ještě dlouho zůstává čtenáři pod kůží.


A tak si tu tiše sedím, z koruny stromů jemně na zem dopadají těžké, barevné listy a slyším větu pana Vorlíčka, lékaře, který mi velmi pomohl se vrátit zpět do života. Větu: "...uvidíte, pak bude svět barevnější a vůně bude intenzivnější..."
Všechno má záhy větší cenu, když to ztrácíte. (Str. 94)

 

Název: Velká máma
Autor: Věra Fina
Nakladatelství: Petr Fina
Rok vydání: 2016
Vydání: 1
Počet stran: 208
ISBN: 978-80-260-9577-4

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení