
Recenze: Gillian Flynnová – Skvrna
- Vytvořeno 3. 11. 2017 0:00
- Autor: Sabina Huřťáková Hašková

to je Skvrna Gillian Flynnové. Tuto autorku asi nemusím nijak zvlášť představovat, protože její román Zmizelá je dnes již téměř kultovní záležitostí, ke které se přirovnávají snad všechny nové thrillery a psychothrillery, které vyšly po něm. Tentokrát však Knižní klub přišel s trochu odlišným žánrem, než jsou její dosavadní knihy. Rozdílnost není daná jen tím, že se jedná o povídku, ale i stylem, který autorka zvolila.
Skvrna je opravdu krátká povídka o šedesáti stranách, která obsahuje překvapivou duchařskou zápletku. Přečetla jsem ji možná až příliš rychle, za jedno odpoledne, ale přemýšlela jsem nad ní ještě několik dní. Musím se přiznat, že mně, milovnici viktoriánských románů a duchařských povídek ve stylu Edgara Allana Poea, Skvrna opravdu nadchla, i když zpočátku jsem byla trochu rozpačitá.
Povídka začíná představením hlavní hrdinky, dívky z problematické rodiny, která se od dětství živila žebráním, než přešla k řekněme lehčí formě prostituce. Jelikož jí zdravotní problémy komplikovaly možnost živit se tak dál, přesedlala na věštění. Jednoho dne ji navštíví nešťastná Susan Burkeová a vypráví jí, jak se ve svém novém domě bojí. V domě, ve kterém se objevuje podivná krvavá skvrna na zdi a nevlastní syn začíná mít divné násilnické sklony. Hlavní hrdinka se rozhodne ženě pomoci a navštíví její dům, aby ho „očistila“ od špatné energie. Předpokládá, že to budou snadno vydělané velké peníze. Tam však zjistí, že její drobný podvůdek jí asi nevyjde. V domě vládne něco, na co je ona – amatérka – skutečně slabá.
Začátek povídky, ve kterém se hlavní hrdinka představuje, nemá z viktoriánského typu povídek absolutně nic. Je to dokonalá „flynnovština“ se vším všudy – nestoudná, vulgární, drsná, vyvolávající ruměnec na tváři čtenáře. Postupně však v příběhu přibývá tajemných prvků a vy čtete bez dechu a sledujete, co se bude dít. Jak už to u povídek bývá, konec je příliš rychlý, ovšem dokonale „flynnovsky“ zamotaný. Možná až příliš. Musela jsem ho číst několikrát, abych pochopila, jak by to vlastně všechno mohlo být.
Rozhodně nebudu prozrazovat více, ale Skvrna je opravdu bravurní kousek a velmi se mi líbila. Oceňuji také, že ač se jedná o povídku, dodrželo nakladatelství Knižní klub grafický styl, v jakém vydává autorčiny romány, a tak k nim i tato miniaturní tenká knížečka ladí. Je jen škoda, že má jiný formát, ovšem chápu, že při rozsahu povídky to jinak udělat nešlo.
Co zbývá dodat? Snad jen škoda, že autorka tuto povídku nerozpracovala do samostatného románu. Byl by totiž naprosto úchvatný a autorka na to potenciál rozhodně má!
Název knihy: Skvrna
Autor: Gillian Flynnová
Překlad: Alexandra Fraisová
Nakladatelství: Knižní klub
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 72
ISBN: 978-80-242-5880-5
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...