Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Terry Gilliam – Gilliameska

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
5

Memoárová literatura bezpochyby patří mezi čtenářsky oblíbené žánry, ostatně nabídka na pultech knihkupectví je velmi široká. Často kvalitní autobiografickou knihou řešíme dárek někomu, o jehož čtenářských preferencích příliš nevíme. Jméno Terryho Gilliama zaručuje, že nepůjde o suchopárné vzpomínky typu tehdy bylo, potom se stalo. Svérázný americký režisér, herec, scénárista, malíř a člen skupiny Monty Python zaznamenal svůj život v knize Gilliameska, kterou sám označil jako před-posmrtné memoáry. V originále vyšla kniha v roce 2015, v českém překladu ji v roce 2017 vydalo brněnské nakladatelství JOTA.

gilliameska

Život Terryho Gilliama připomíná divokou jízdu na horské dráze. Autor si pro své vzpomínky nevybral nějakou výraznou etapu svého života, popisuje je od dětství do současnosti. Vzpomínek má tolik, že je doslova sype z rukávu a roztáčí tak zběsilý kaleidoskop historek. Přeskakuje z jedné na druhou, situací a postav se dotkne jen letmo a už spěchá dál. Je nepravděpodobné, že by měl čtenář takové znalosti tehdejší politické a kulturní situace, aby se zorientoval v každé historce. Ale dohledávání všech osobností a kontextů je v podstatě nemožné, úplně by to zabilo dojem z knihy. Čtenáři tedy nezbývá než přistoupit na Gilliamovu hru a nechat si jeho život před očima proběhnout jako zrychlený film. Množství postav, o kterých Gilliam hovoří, je obrovské, velmi často se jedná o výrazné osobnosti tehdejšího života. Gilliam ale nechce prvoplánově svého čtenáře oslnit svými známostmi, s vděčností vzpomíná na některé osobnosti, které měly na jeho životní a profesní dráhu velký vliv, ale neváhá si rýpnout do svých odpůrců.

Čtení připomíná Gilliamovy ilustrované vsuvky ke skečům skupiny Monty Python, nejsou sice tak bizarní, ale rychlost jejich střídání je šílená. Gilliam jednotlivé události komentuje, ale většinou nerozebírá do detailu, je sympatické, že se nesnaží zpětně pohlížet vševědoucím vysvětlujícím pohledem. Dokonce si troufám tvrdit, že si Gilliam dokázal zachovat velmi mladistvý, lehce ironický pohled na vlastní rozhodnutí. Jinak je to u některých politických událostí, popřípadě u popisu systému financování filmů a různých dalších zákulisních vlivů, které ale k filmovému průmyslu neodmyslitelně patří. Tam už Gilliam ostřejšími komentáři nešetří, ale nikde nezabíhá do příliš osobní roviny. Zdaleka se nejedná o vzpomínky starce nad hrobem, nezabředává do lítosti, ani se nesnaží o idealizaci. Jeho vzpomínky ubíhají s lehkostí, jako když člověk listuje fotoalbem a ke každému obrázku pronese krátký komentář.

Jak se dalo u grafika předpokládat, kniha má vysokou výtvarnou hodnotu. Stránky obsahují některé dosud nepublikované kresby, návrhy scén či kostýmů i velké množství fotografií. Stojí rozhodně za to knihou jen tak listovat a prohlížet si obrázky, působí velmi luxusně a je bezchybná i po jazykové stránce, vydavatelství za to patří velký dík. Texty v knize jsou hojně prokládány metatextovými vsuvkami, poznámky jsou psacím písmem, v textu je použita řada fontů. S tím, jak Gilliam jednu historku obalí dvěma dalšími, souvisí i časté používání závorek a uvozovek. Ale text nepůsobí chaoticky, spíš odkazuje na storyboard či scrapbook, které ale použité prvky fantastiky posouvají na vyšší úroveň.

Vizuálně krásná kniha plná fotek, kreseb a všelijakého písma nepůsobí ani zdaleka uklidňujícím dojmem. Naopak, Gilliamova živelnost a vnitřní neklid z ní tryskají na každé stránce. Přibližuje složitou, vyčerpávající a nejistou práci, jejímž výsledkem je filmové dílo. Velmi přesně zachycuje těžkou situaci a pocity autora ve chvíli, kdy své pracně vytvořené dílo pouští do světa. Gilliam zaznamenává nejen své úspěchy, ale samozřejmě i mnohé neúspěchy (často způsobené objektivními podmínkami). Popisuje komplikovaná jednání, kompromisy i podrazy, kterým se finančně náročný filmový průmysl nevyhne.

Výpravné vzpomínky Gilliameska v sobě spojují bláznivost pythonovských skečů, opulentní nádheru a smutek jeho filmů i širokou oblast tehdejší kulturní a politické scény. Očekávání milovníků Gilliamova díla, kteří se těšili na podrobné informace či detaily vzniku jednotlivých filmů, ale naplněna nejsou. Mě osobně to zklamalo, Brazil patří k mým nejoblíbenějším filmům a těšila jsem se na podrobnosti o jeho vzniku.

Čtenář je zahlcen množstvím informací a stěží dokáže držet krok s rychlostí, jakou se události střídají. Pokud ale nevyžaduje systematicky uspořádaný text a pečlivé držení vypravěčské linie (což Gilliamovi příznivci nemohli čekat ani v nejodvážnějších snech), bezpochyby si užije tuto střemhlavou vzpomínkovou jízdu. A možná opět po čase shlédne některý z Gilliamových filmů, které patří k významným počinům světové kinematografie.

Název: Gilliameska
Autor: Gilliam Terry
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2017
Číslo vydání: 1
Počet stran: 304
Překladatel: Dembická Simoneta
ISBN:     978-80-7565-005-4

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení