
Recenze: Ray Bradbury – Ilustrovaný muž
- Vytvořeno 24. 7. 2017 0:00
- Autor: Lucie Sigmundová

Je to neuvěřitelné. Bradburyho vize jsou staré 60 let, a přesto, až na nějaké to malé škobrtnutí, nestárnou.
Raye Bradburyho není třeba představovat, je proslavený jako geniální spisovatel sci-fi. Pokud jste jeho román 451 stupňů Fahrenheita nečetli, pak jste pravděpodobně viděli film, nebo jste tenhle název přinejmenším zaznamenali. Nicméně za touhle kultovkou je ještě další tvorba, o které stojí za to mluvit. Konkrétně mám na mysli Ilustrovaného muže. Knížku, kterou bych doporučila každému, ať už sci-fi miluje, nebo ne. Protože Ilustrovaný muž je uchvacující soubor povídek: každá jedna má myšlenku, je vypiplaná a vypointovaná tak, že má-li vás na konci mrazit, tak vás taky mrazit bude. Tahle knížka je důkaz, že Bradbury byl výtečný povídkář a že tady o něm stále dokola píšeme články zaslouženě.
Ilustrovaný muž je soubor 18 povídek, které rámuje devatenáctá o muži se zvláštním tetováním. Tento muž má na těle ilustrace, jež před očima pozorovatelů ožívají a rozehrávají nelítostnou podívanou. Nikdo se na ně nevydrží příliš dlouho dívat, protože všechny tyto příběhy jsou buď smutné nebo kruté, končí smrtí či beznadějí. A tak ilustrovaný muž putuje v osamění stále dál a dál.
Těchto osmnáct povídek spojuje, dalo by se říct, konfrontace člověka a techniky a zároveň fascinace vesmírem. Přičemž technika a veškerý lidský pokrok vedou k záhubě. Ať už doslovné fyzické, nebo přenesené v tom smyslu, že čistá racionalita vytlačuje fantazii a duchovno a lidské bytí tak nelítostně vyprazdňuje.
Tyto povídky pocházejí z přelomu minulého století. Přesněji řečeno, datují se do konce čtyřicátých a začátku padesátých let. A stejně vás dostanou. Čtete je dnes a stále se můžete ponořit do Bradburyho fikcí a nechat se jimi pohodlně unášet.
Doba vzniku se v tom samozřejmě promítá. Především v tom, že v Bradburyho příbězích se dokola opakují prvky raket jako dopravních prostředků, představa volného pohybu
po Marsu i dobývání jiných planet ameziplanetární konflikty. Je to trochu úsměvné, když konfrontujete desítky let staré vize se současností, která se jim v mnohém ani nepřibližuje (aneb když představy budoucnosti ulétnou za čáru dál, než by měly, ale divit se tomu nikdo nemůže).
Co však dělá Bradburyho povídky výjimečné, je to, že do nich vložil mnohem víc, než jen high-tech udělátka. Každá z nich má své poselství. Knihu kupříkladu otvírá známá povídka Savana, která svou stavbou patří k tomu nejlepšímu ze sbírky. Je to skvělý tah už jen proto, že vás dostane do té správné polohy – budete vědět, co od tohoto díla čekat dál. Skladba Savany, to je jednak samouklízecí dům a nebezpečná technika, jednak problémy rodičů, jimž se vzdalují vlastní děti. A především naprosto brilantní vyprávění. Tušíte, co se stane a kam to všechno směřuje, což je v tomto případě žádoucí prvek. Přes všechny symboly a náznaky postupně houstne napětí a vše se řítí až k očekávanému nelítostnému konci. Má to v sobě jistou dávku hororovosti, díky které se vám povídka vryje do paměti.
A podobně jsou na tom i ostatní povídky. I když ne každá obsahuje hororové prvky, někdy je to jen zamyšlení nad životem při volném pádu napříč vesmírem. A občas se tady tak prolínají prvky fantasy a sci-fi, že daný příběh nemůžete s čistým svědomím nikam zařadit. Kromě jmenované Savany bych také vypíchla Psance, Kaleidoskop a Nultou hodinu.
Ilustrovaný muž je skvělá kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně. Je to ten typ, ke kterému se budete rádi vracet, protože má co říct a ty myšlenky jsou naléhavé. Zároveň je díky povídkové formě velmi snadná na přečtení. Vlastně je to neuvěřitelné. Bradburyho vize jsou staré 60 let, a přesto, až na nějaké to malé škobrtnutí, nestárnou.
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...