
Recenze: Jo Nesbø – Žízeň
- Vytvořeno 16. 7. 2017 0:00
- Autor: Jolana Hlušičková

Pro příznivce severské detektivní tvorby zřejmě nebude novinkou informace, že nedávno vyšla v pořadí už jedenáctá „Holeovka“. Tentokrát s názvem Žízeň. Asi většinu čtenářů napadla díky tomu myšlenka, že se Harry Hole nejspíše vrací s lahví v ruce, neurovnaným osobním životem, rozervanou duší a půjde opět proti všem, nebude nikoho šetřit, včetně sebe. Zase jsme Nesbømu skočili na špek, protože Harry, který se vrátil v Žízni, je úplně jiný.
V Oslu dochází k vraždám s podobnými rysy, zavražděné jsou ženy, které si na internetové seznamce domluvily rande, z místa činu zmizí část jejich krve a vyšetřovacímu týmu dochází, že by mohlo jít o činy sériového vraha – vampyristy. Čtenářům dobře známá negativní postava předchozích dílů – kariéristický a manipulativní policejní náčelník Mikael Bellman – potřebuje případ co nejrychleji vyřešit, aby mohl na kariérním žebříčku postoupit ještě výš. Proto se obrací na Harryho Holea, který se mezitím odstěhoval ke své životní lásce Ráchel, užívá si spokojeného manželského života a poklidného vyučování na policejní akademii. Mikael Bellman ho nutí založit alternativní vyšetřovací skupinu a hledat vraha. Harry se ocitá ve složité situaci, musí se rozhodnout, zda dát přednost rodině, nebo odhalit vraha a zamezit dalším vraždám.
S Harrym se tedy setkáváme jako s někým, koho jsme dříve dobře znali, ale za dobu, co jsme se neviděli, se hodně změnil. Oženil se, žije normálním životem, nepije, ví, co je správné, trošku tak připomíná svým vzorným chováním norského Mirka Dušína. Ale rozhodně dávám této změně přednost, než aby ho nechal autor dál pít jako duhu, válet se v deliriu po barech a vést život vlka samotáře.
Knihu, která vyšla pod originálním názvem Tørst, opět velmi kvalitně přeložila Kateřina Krištůfková a je i její zásluhou, že se text velmi dobře čte. Překlad tak umocňuje perfektně propracovaný příběh, čtenář se nezadrhává na krkolomných větách a může si tak knihu dokonale užít.
Zaujalo mě, že nejenom Nesbø, ale i Kepler zvolili v letošních pokračováních detektivních sérií podobný model. Bývalý policista se vrací ve formě, chce žít „normální“ život, ale bohužel dochází k zločinu, který není schopen vyřešit nikdo jiný než Lina u Keplera, či Hole u Nesbøho. Asi přece jenom autoři zohlednili, že se oba bývalí policisté dostali do středních let a měli by se trošku usadit, aby autorům dlouho vydrželi. Na druhou stranu zvláště u Nesbøho to vyvolává otázku, co provede s Harrym příště, jak autora známe, určitě ho nenechá poklidně dožít důchodového věku.
Letos vyšly novinky všem třem nejpopulárnějším autorům detektivních thrillerů současnosti - Minierovi, Keplerovi i Nesbømu. Po přečtení Žízně mohu konstatovat, že Nesbø potvrdil své zasloužené místo na trůnu, jeho novinka je nejlepší. Kniha se četla bez problémů, naopak spíše bylo těžké se od ní odtrhnout. Autor umí skvěle dávkovat napětí, dokáže nahodit udičku tak, abychom si mysleli, že víme, jak to asi bude, a za pár řádků zjistíme, že všechno je úplně jinak. Drobnou výtku bych měla k závěru, tam to přece jenom trošku zadrhlo, ale je asi potřeba zmínit, že se jedná spíš o běžný jev současné detektivní tvorby, kdy v závěru následuje spousta stránek, na kterých autor celý příběh vysvětluje. Avšak často se setkávám i s tím, že autor nevysvětluje nic a čtenář po přečtení poslední stránky knihy naprosto tápe, jak to vlastně bylo.
Autor v závěru naznačuje, že pokračování příběhu vampyristů na sebe zřejmě nedá dlouho čekat. A nutno říci, že na rozdíl od Keplera, kde upoutávka na další díl byla do textu dost našroubovaná, v Žízni to přirozeně vyplynulo z děje. Ale čekání na novou knihu si můžeme oživit už na podzim, kdy by měl přijít do kin zfilmovaný Sněhulák. V roli Harryho Holea se objeví Michael Fassbender, kterého známe například z filmu Steve Jobs, kde ztvárnil hlavní roli.
Jo Nesbø vystavěl detektivní román Žízeň na pevných základech již vyzkoušených schémat, díky kterým se stal jedním z nejoblíbenějších autorů detektivních thrillerů současnosti. I ve své poslední knize dokázal, že promyšlený děj, nadhled a smysl pro humor v kombinaci s vynikající charakteristikou postav stále zůstávají jeho silnou stránkou a rozhodně neustupuje ze své pozice nejenom mezi severskými autory kriminálního žánru.
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...