Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Jáchym Topol – Citlivý člověk

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
5

Jáchym Topol nepatří ke spisovatelům, kteří v pravidelných intervalech chrlí jednu knihu za druhou. Po románu Chladnou zemí, vydaném v roce 2009, se autor odmlčel na tak dlouho, až čtenáři přestávali doufat, že budou mít ještě někdy možnost nechat se unést fantazií tohoto originálního českého prozaika, básníka a hudebníka v jedné osobě. Naštěstí – pro nás čtenáře určitě – se v letošním roce objevila Topolova kniha s názvem Citlivý člověk.


Citlivý člověkPo dlouhé přestávce mezi knihami čtenář právem s napětím očekává, jak se autor změnil, zda vyzrál, změnil svůj pohled na svět, či dokonce svůj literární styl. Nebudu napínat a hned v úvodu prozradím, že Topol zůstal tím Topolem, který jako zjevení zaujal Sestrou nebo Andělem. Citlivý člověk určitě není knihou pro každého, ani pro každou příležitost. Složitá struktura klade velké nároky na pozornost, na ochotu spolupracovat s autorem a přistoupit na jeho způsob, jakým se čtenářem komunikuje a zprostředkovává mu příběh.

V úvodu knihy čtenář sleduje putování jedné české rodiny po evropských zemích. Hlava rodiny a příležitostný herec ­– Táta – nemá štěstí na angažmá, a tak se s rodinou protlouká jako kočovník, nedělá si hlavu s přespáním v autě, nedostatečnou hygienou či občasnou krádeží. Ani drogy nejsou tabu. Děj se tak vrací do doby, kdy jsme byli my v pozici dnešních migrantů, zejména v tom, jaký strach migranti vzbuzují v místních obyvatelích. Záměrem Jáchyma Topola nebyla žádná osvěta v oblasti vztahu k cizincům, česká rodinka na cestách v jeho podání nepůsobí jako prototyp konformních lidí, schopných začlenit se do společnosti, v níž žijí.

Zdánlivě okrajová scéna, odehrávající se v Ajvaristánu, není samoúčelným groteskním obrazem, jak by se na první pohled mohlo zdát. I když některé detaily, jako například útěk, jehož se účastní zombický Gérard Depardieu, nemá jiný účel, než pobavit čtenáře a vysmát se francouzskému herci, bezskrupulózně pochlebujícímu Putinovi. Absurdnost situace dosahuje takové intenzity, že i Táta, zvyklý na ledacos, prohlašuje „Ste halucinace.“ (Str. 64) To předesílá další události, které si v nepravděpodobnosti v Ajvaristánem v ničem nezadají.

Poněkud zmatená a neurovnaná cesta, road trip typicky Topolova stylu, končí na Sázavě. Tam se radikálně mění v nedobrovolné smýkání osudem, podložené svéráznými filozofickými úvahami, vkládanými do úst různým postavám. Mluví se o podobách smrti, úzkosti z nedůstojného umírání a načasování dobrovolného odchodu ze života. Do toho přirozeně zapadá zmínka o zdravotní sestře, zabíjející pacienty. Pravda, která vyšla při soudním líčení najevo, ale ve slepém stařešinovi rodu Baštů zanechává příchuť hořkosti a zmařené naděje. Jáchym Topol staví běžnou morálku do pozice, v níž se zdá být deformovaná a – opět nelze použít jiný výraz – absurdní.

Topolovi hrdinové stojí na okraji společnosti, dost možná, že daleko za ním. Přesto to jsou lidé, i když zabíjejí, vydírají, fetují a blouzní. Nemají obvyklý žebříček hodnot, co by s ním také v prostředí, v němž žijí, dělali? Jako vždy leží těžiště textu mimo komplexní psychologii postav, informace, které čtenář od autora dostane, jsou podobného rázu, jako když vyslechne náhodný rozhovor u vedlejšího stolu v hospodě. Jednotlivé individuality se tak trochu rozostřují a místo toho dostaneme zprůměrovaný obraz celé komunity.

Typickým příkladem je postava kluka, jehož očima z velké části svět Citlivého člověka sledujeme. Jde o němého svědka, a to doslova, jeho nejvýraznější vlastností je právě to, že nemluví. Trpně snáší všechny peripetie rodiny a je fixovaný na Tátu a svého malého bratra. Z mimina udělal autor ještě podivnější postavu, panenkovsky pasivní, věčně spící vlivem tablet, které mu táta dává, špinavé, usoplené, pokaděné. Linka jeho matky se ztrácí hned na začátku knihy, o jejím osudu se objeví jen občasná spekulace.

Přirovnání k hospodským řečem se hodí k některým dialogům, do nichž Topol vkládá aktuální témata počínaje Zemanem, přes migranty až k teroristům. Nevystupují příliš do popředí, zůstávají v pozadí, v šumu všeobecného mumraje. Román, blížící se k závěru, nabývá stále grotesknější rysy. Nejprve se všichni přeživší protagonisté setkávají, aby posléze byli svědky či oběťmi lokální katastrofy, připomínající parodii na béčkové filmy.

Citlivý člověk, stejně jako jiné Topolovy knihy, vyniká strhujícím tempem, které autor udržuje i na úkor logiky děje. Může si to dovolit, protože jeho texty na logiku v podstatě rezignují. Důležité je prostředí a lidé, ovšem exponovaní ze zvláštního úhlu, na nějž si u Topolových knih musíme zvyknout, protože právě ten vytváří nezaměnitelné kouzlo.

Citlivý člověk
Autor Jáchym Topol
Nakladatelství Torst
Místo vydání Praha
Rok vydání 2017
Vydání 1.
Počet stran 360
ISBN/EAN 978-80-7215-541-5
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Komentáře   

 
Jan Hofírek
+1 Moje recenzeJan Hofírek 2017-07-23 19:42
je značně odlišná:

http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/jednim-slovem-slatanina-8364
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení