
Recenze: Zdeněk Svěrák – Tiché šlapací království
- Vytvořeno 28. 6. 2017 1:00
- Autor: Štěpán Ledvinka

„V šedesátých letech“, píše v úvodu své knihy Tiché šlapací království Zdeněk Svěrák, „kdy ještě televize nekralovala tak neúprosně jako dnes, zatoužil jsem napsat nedělní rozhlasovou pohádku. To nebyl malý cíl.“
Podívejme se tedy na knižní podobu výše zmiňované rozhlasové pohádky.
Text pohádky vznikl v šedesátých letech minulého století, tedy v době, která nám dnes přijde tak strašně dávno, že si ji začínáme značně idealizovat. Na špatné zapomínáme a ze vzpomínek vytěsňujeme všechna příkoří, omezení a absurdity té doby. Ve skutečnosti éra reálného socialismu není tak vzdálená a její praktiky se polehounku, potichounku vrací.
Na pouhých 63 stránkách kapesního formátu Zdeněk Svěrák rozehrává příběh o tichém království, ve kterém se nesměl dělat hluk. Rámus, virvál, rambajs a bengál prostě pan král nemá rád a jeho rádce toho zneužívá k šikanování, omezování a nesmyslnému trestání obyvatel tohoto podivného mocnářství.
Pohádka je vyprávěna formou rozhlasové reportáže, Svěrákův typický rukopis je patrný hned z první věty. Jazyk, který používá, je přívětivý, milý a čtenářům známý z další autorovy tvorby. Příznivci Divadla Járy Cimrmana navíc v textu poznají obraty a výrazy, povědomé z tvorby dvojice Svěrák & Smoljak.
Redakční zpracování je řekněme minimalistické, bez zbytečností,ale vypadá dobře a mně se líbilo.Kniha se čte velmi příjemně, autorův jazyk a vypravěčský um se prostě nedá zapřít. Text udělá radost především dospělýmskalním příznivcům Zdeňka Svěráka a jeho tvorby. Nejsem si příliš jistý tím, že by pohádka v knižní podobě potěšila malé čtenáře. Narážky na nesvobodu a absurdita z ní plynoucí asi nebude pro děti, žijící ve svobodě, pochopitelná.
Text není nikterak složitý a náročný na pochopení. Podle autora má Tiché šlapací království zachycovat situaci 60. let minulého století v Československu, což mělo být i důvodem, proč byla v Československém rozhlase smazána. Její poselství je, jak se ukazuje, nadčasové. Dnes bohužel opět čelíme ze strany mnohých politiků, úředníčků a oligarchů omezování osobní svobody, tentokrát nikoli pod rouškou světlých socialistických zítřků, ale pod záminkou bezpečnosti, solidarity, jednoty, rovnosti, bezpohlavnosti a bezvýraznosti.Ale pššt, ať to nikdo neslyší, to se už zase nesmí říkat moc nahlas.
Jako alegorie na socialistické zřízení je text dobrý, i když se nemohu zbavit dojmu, že šlo o prvoplánový záměr. Myslím ale, že Zdeněk Svěrák napsal už mnohem lepší, myšlenkově propracovanější a hlubší texty. Možná by byl výsledný dojem lepší při poslechu rozhlasové hry, ale nyní hodnotím knihu.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...