Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Alexandra Oliva – Poslední

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
5

Relativně nedávno se na pultech českých knihkupectví objevila lákavá novinka Poslední debutující autorky Alexandry Olivy. Anotace byla příslibem napínavého čtení plného akce a dobrodružství. Účastníci reality show bojují o výhru, ale netuší, že ve světě „mimo hru“ došlo v mezičase ke katastrofě. Zemi zachvátila smrtící epidemie. Nakonec zůstává jen poslední účastnice, rázná a nebojácná Zoo, která ale netuší, že překážky, jimž čelí, nejsou součástí hry o hlavní cenu, ale hry o život...

 

PosledníPříslib děje v „survival“ stylu pro mě byl velkým lákadlem, ale musím se upřímně přiznat, že jsem ze zpracování námětu byla poměrně hodně zklamaná. Nápad je skvělý a poskytuje autorce spoustu prostoru k tomu, aby napsala živou, strhující, odzbrojující knihu. Ona se však zcela nesmyslně vydala cestou dvou (příliš nesouvisejících) dějových linek a velkého množství postav. Oba tyto problémy bohužel knihu spolehlivě stáhly ke dnu. Podíváme se na ně postupně.

Nejprve ke dvěma dějovým linkám. Nemohu říct, že bych byla nějakým extra fanouškem tohoto způsobu vyprávění, ale pokud se s ním dobře pracuje, líbí se mi a ocením ho. V případě Poslední však bylo užití dvou dějových linek na škodu. Pro děj knihy totiž byla důležitá pouze jedna, a sice ta, která se věnovala Zoo a jejímu putování poté, co se skupina soutěžících rozdělila (a po propuknutí epidemie, o kterém však Zoo nevěděla). V tomto vyprávění ze sebe autorka vydala patrně své spisovatelské maximum, text byl velmi čtivý, působivě zpracovaný a na tyto pasáže jsem se vždy velmi těšila. Totéž však nemohu říci o druhé dějové lince. Ta popisovala průběh hry v době, kdy byli soutěžící ještě relativně pohromadě a naživu. Bohužel, tuto část jako by snad psal někdo úplně jiný. Situace, které měly být dramatické, byly popsány nezáživně a nudně. Navíc, znát detailně celý průběh hry není pro čtenáře a ani pro postavu samotné Zoo vůbec důležité. Toto téma stačilo představit hned v úvodu a posléze se posunout k osudu hlavní hrdinky. Vyprávět obě části příběhu paralelně a ještě způsobem, jaký v knize najdeme, je naprosto nešťastné a čtenářské dojmy z knihy to neskutečně sráží. 

Druhým největším problémem knihy je velké množství postav. Obecně se v poslední době často setkávám s tím, že autoři do svých příběhů zařazují nesmyslné počty postav, kterými své čtenáře matou a příběh samotný nijak neobohacují. Avšak v míře, v jaké k tomu došlo právě v Poslední, jsem tento problém asi ještě neviděla. Čtenář nemá ani tu nejmenší šanci se v postavách zorientovat, jelikož autorka přeskakuje od jmen k přezdívkám a zase zpět, i svým chováním se postavy „slévají“. Ani po dočtení jsem si rozdělením některých jmen a přezdívek a tím, ke které postavě vlastně patří, nebyla jistá. A co hůř, naprosto drtivá většina postav je v knize naprosto zbytečně, vyprávění nepomáhají, v některých případech je efekt jejich využití přesně opačný a čtenářský zážitek spíše zhoršují.

Kromě zmiňovaných nepříjemností v sobě kniha samozřejmě nese i některé negativní aspekty debutu. Autorka přirozeně není „vypsaná“, nemá žádný specifický styl, podle kterého byste ji poznali. To ale není možné hodnotit negativně, takové věci u autorů přicházejí časem. Také konec je pro mě osobně poměrně nezvládnutý. Je v něm patrná snaha o velkolepost a dramatické vyústění, avšak Alexandra Oliva se jej pokusila zhustit na posledních pár stran, což mu dle mého názoru spíše uškodilo.

Celkově však mohu říci, že se autorce podařilo mě přes všechny malé i velké nedostatky knihy nalákat na její další tvorbu. Pokud bude ve své spisovatelské dráze pokračovat a na pulty knihkupectví se dostane i její další dílo, rozhodně jí dám šanci. Věřím, že její budoucnost může být zajímavá. Jejímu debutovému počinu Poslední uděluji 2,5 hvězdiček z pěti. Není to tak špatné, abych dala dvě, ale zároveň jsou nedostatky knihy tak do očí bijící, že tři s klidným svědomím také dát nemohu. Tato novinka je zkrátka průměrná, nedá se od ní očekávat příliš velká paráda a doporučila bych ji spíše nenáročným čtenářům.

Poslední
Autor Alexandra Oliva
Překlad Lenka Faltejsková
Nakladatelství Knižní klub
Místo vydání Praha
Rok vydání 2017
Vydání 1.
Počet stran 304
ISBN/EAN 978-80-242-5662-7
Ediční řada Edice světový bestseller

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení