Recenze: Lars Kepler – Lovec králíků

Vytvořeno 12. 5. 2017 1:00

Autor: Jolana Hlušičková

Hurá! Joona Linna se vrátil, jásali příznivci detektivní série v hlavní roli s blonďatým švédským policistou. Nedávno vyšel autorskému páru píšícímu pod pseudonymem Lars Kepler nový román z této krimisérie, tentokrát pod názvem Lovec králíků. Fantasy román Playground, který nevyvolal mezi čtenáři příliš nadšení, byl zapomenut a příznivci napnuti, s jakým případem si oblíbený vyšetřovatel poradí tentokrát, zvlášť když věděli, že byl donucen vyměnit policejní uniformu za vězeňské ošacení.

Už při čtení prvních kapitol čtenář s radostí zjišťuje, že je Joona ve skvělé kondici. Ve vězení cvičí, připravuje se na novou profesi zahradníka, má staronovou přítelkyni, se kterou plánuje život po propuštění z vězení. Mezi ostatními vězni si dokázal vybudovat respekt, což je pro bývalého policistu zásadní věc. Dny ubíhají v monotónním rytmu, ale konec trestu se přece jen pozvolna blíží. Najednou je však všechno jinak. Byl totiž zavražděn ministr zahraničí, policie tápe a zdá se, že jediný, kdo dokáže objasnit jeho smrt, je zřejmě bývalý vyšetřovatel Joona Linna. Počet obětí přibývá, každá dostane před smrtí nahrávku dětské říkanky o deseti malých králíčcích, takže policistům dochází, že počet mrtvých bude s největší pravděpodobností narůstat. Tajná služba sice prosazuje vyšetřovací verzi, že se jedná o teroristický útok, ale s touto domněnkou Joona nesouhlasí, sílí v něm podezření, že zločiny páchá „záchvatový“ vrah.

Snaha autorů o zmatení čtenáře náznaky, že by se mohlo jednat o terorismus, působí nevěrohodně. Jde o účelové napasování detektivky na aktuální dění, ale jakoby si s touto linií nevěděli rady a raději se po pár kapitolách vracejí k osvědčené formě psychicky labilního týraného dítěte, které se v dospělosti mstí za svůj zpackaný život.

Lars Kepler totiž tentokrát příliš originální není. S podobně laděným příběhem jsme se mohli setkat i u jiných současných autorů detektivních románů, například v Kruhu Bernarda Miniera nebo Sově Samuela Bjørka. Nutno ale ocenit, že na rozdíl od policejního týmu v Sově je Joona naštěstí v dobré duševní kondici.

Snahou mást čtenáře zase místy připomíná Nesbøho, ale s tím rozdílem, že tomu se to většinou daří velmi dobře. U Keplera však stejná snaha působí násilně, jde o úporné úsilí do sebe napasovat více zápletek, které mají - obrazně řečeno - jinak vyřezané okraje, takže do celkového dějového puzzle příliš nezapadají.

Trošku jsem tápala, proč se v příběhu ocitla například scéna s policejní psycholožkou Jeanette, která při výslechu prostitutek na parkovišti zažije anonymní sex na záchodcích. V textu se tato postava objevuje minimálně a najednou takový „odvaz“. Odpovědí může být to, že autoři chtěli touto pikantní scénou zvýšit atraktivnost celého textu, takže čtenář má chvíli pocit, že se v knihkupectví či knihovně přehmátl a čte Padesát odstínů šedi.

Dobrým marketingovým tahem je i postava jednoho z vedlejších hrdinů Rexe, další plánované oběti vraha. Profesionální kuchař, který má svou vlastní televizní show a navíc syna hledajícího sexuální identitu. Text je tak díky němu výživnější o několik zajímavých receptů a díky jeho synovi okořeněn scénami se sexuálním motivem. Napsat další bestseller je prvořadým cílem autorů, to je zřetelné z každého řádku. A to se jim také podařilo, Lovec králíků se drží na předních místech žebříčků prodejnosti.

Poněkud překvapivě působí, že identitu pachatele se dozvídáme už ve druhé třetině knihy, takže čtenář je ochuzen o strhující závěr provázený tápáním, kdo králíčky zabíjí. Místo toho se prostřednictvím textu dostáváme do obory, kam pod záminkou lovu sobů vylákal vrah zbývající králíčky. V poslední části knihy se společně autor i vrah protrápí až k závěru. A není vůbec zřejmé, kdo se trápí více, zda autor, aby už konečně dopsal další knihu, nebo vrah, který v prvních dvou třetinách knihy působil jako Terminátor, ale na konci se proměnil v tápající monstrum s vybitými baterkami.

Ale závěr nakonec překvapivý byl. Ani ne tak nějakým zvratem v osobě pachatele, děj tak nějak doběhl bez autorovy výraznější snahy a najednou se čtenář ocitl na startu děje další knihy, v domě Joonovy přítelkyně, kterou zřejmě přišel někdo zabít. Asi už ani nešlo důrazěji naznačit, že další díl této krimisérie je na spadnutí. A my jen můžeme doufat, že naváže spíše na Stalkera či Hypnotizéra, než na Lovce králíků.

Manželé Ahndorilovi si svými krimiromány nastavili laťku hodně vysoko, proto drhnutí textu, jež by u průměrného autora čtenář bez problémů přešel, vyvolává u tohoto autorského páru negativní reakce. Ale i přes výše uvedené připomínky se jedná o dobré, oddechové čtení. Pokud se textem nechceme zabývat příliš do hloubky a budeme očekávat nenáročné čtení, tak je Lovec králíků bezesporu dobrou volbou.

Lovec králíků

	Autor	Lars Kepler
	Překlad	Karolína Kloučková
	Nakladatelství	Host
	Místo vydání	Brno
	Rok vydání	2017
	Vydání	1.
	Počet stran	527
	ISBN/EAN	978-80-7577-060-8
	Ediční řada	Případy komisaře Joony Linny

Do nakladatelství

Porovnat ceny