
Recenze: Mariana Enriquezová – Co nám oheň vzal
- Vytvořeno 30. 4. 2017 2:00
- Autor: Marie Svobodová

Ulice poseté oltáři prapodivných svatých a světýlky svíček. Řeka, která pod nánosem odpadků již docela umřela. Strašlivé zločiny jako součást každodenní reality. Nádech tajemna až nadpřirozena. Lidé, objevující se a mizící navzdory přírodním zákonům… Takové je Buenos Aires v knize Mariany Enriquezové Co nám oheň vzal. Buenos Aires – město tisíce záhad.
V knize povídek Co nám oheň vzal vypráví autorka příběhy, které spojuje město Buenos Aires. Ze začátku mi tudíž trochu evokovala Dubliňany Jamese Joyce, který ale někdejší společnost ostře kritizoval, narozdíl od Enriquezové, u níž je naprosto zřejmé, že má Buenos Aires velmi ráda a přirostlo jí k srdci.
Nejsou to však turistické destinace, co autorku zajímá, nýbrž pochybné a nebezpečné čtvrti a jejich tmavá a nebezpečná zákoutí. Člověk nikdy neví, co se tam může stát, obyčejný všední den se může během jediného okamžiku zvrtnout v boj o život. Předzvěst něčeho špatného jako by visela ve vzduchu.
Není potom divu, že postavy zasazené do tohoto prostředí mají obvykle psychopatické sklony, které jen čekají na příležitost dostat se na povrch. Hlavní hrdinky nebývají pouze psychicky nevyrovnané, v jejich hlavě je skutečně něco špatně. A potom je tady několik dívek, které se zdají být „normální“. Je to však v takovém prostředí možné? A pokud ano, nepodlehnou nakonec stejně tlaku okolí? V knize není jediná povídka, kterou by vyprávěl muž, což čtenáře přivádí k otázce, do jaké míry je kniha autobiografická. Odpověď ale nezíská.
Ten den, kdy jsem knihu dočetla, jsem šla spát později než obvykle. Seděla jsem u počítače a googlovala – nejdříve na anglických, potom na španělských stránkách – informace o poslední povídce. Nakolik mohla být pravdivá a co si autorka domyslela? Hrozně mě frustroval fakt, že to zřejmě nikdy nebudu vědět s jistotou, a zároveň jsem obdivovala geniální uspořádání knihy, které mě do tohoto bodu dostalo. Ze začátku je v knize několik nevýrazných povídek (až jsem ji na chvíli chtěla odložit). Všechno to ale začíná povídkou o Ušatém skrčkovi, která není žádnou legendou, jak mi potvrdil google, nýbrž pravdivým příběhem. A od té doby už čtenáři nedá, aby se nezamyslel nad tím, co všechno může být ještě pravda.
Autorka neuvěřitelně dovedně balancuje na tenké hranici mezi iluzí a realitou, mezi uvěřitelností a neuvěřitelností. Vykresluje Argentinu jako svět velice vzdálený tomu našemu – kdo ví, co všechno se v něm může stát? A nakonec v poslední povídce Co nám oheň vzal mě dokonale zmátla. Jedna její polovina se ukázala být děsivou pravdou a o druhé jsem nikde nenašla ani zmínku – psalo by se ale o takových věcech vážně na internetu? A kdyby nikdy nebyla ničeho takového svědkem, dokázala by si autorka něco takového vymyslet? Už dlouho jsem u žádné knihy tolik netoužila potkat se s jejím autorem.
Měla jsem pocit, že pronikám do zcela nové, neprobádané oblasti, ve které se může stát cokoli. Byl to na jednu stranu úplně jiný svět a na druhou stranu tentýž, ve kterém žiju já. Nemluvě o tom, že jsem o návštěvě Buenos Aires vždycky snila. To ve mně vyvolávalo pocit nejistoty a napětí a ten mě nutil číst dál a objevovat nové a nové záhady. Kdybych se s autorkou setkala, zeptala bych se jí na tisíce věcí, spousty malých drobností, které mě při čtení zaujaly a nedaly mi spát. A zároveň bych složila poklonu jejímu talentu psát. K jednotlivým povídkám bych určitě měla své výhrady, samostatně vlastně nejsou nic moc zvláštního. Dovedně poskládané do jednoho celku však tvoří jedinečnou knihu, která na mě udělala skutečně dojem a kterou vřele doporučuji.
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...