
Recenze: Leigh Bardugo – Griša – Světlo a stíny
- Vytvořeno 29. 3. 2017 1:00
- Autor: Andrea Komárková

Leigh Bardugo, autorka původem z Izraele, vydala v roce 2012 první díl trilogie s názvem Griša – Světlo a stíny. V České republice je tato kniha její první a dozajista ne poslední, ale v anglickém originále se lze setkat s mnoha dalšími tituly z pera této neskutečně nadané spisovatelky. Kromě dvou dalších dílů Griši (v angličtině Siege and Storm a Ruin and Rising), vydala v roce 2015 ještě zcela nový příběh také ze světa „grišů“, a to Six of Crowns.
Grišové jsou lidé nadaní zvláštní mocí, umí pracovat s větrem, s ohněm … a podle svých schopností jsou rozděleni do kast, dostanou specifickou barvu kefty a plní své poslání chránit zemi i krále. V určitém věku procházejí malé děti testem, který zjistí, zda jsou také obdařeny zvláštními schopnostmi a budou poslány do školy pro griši.
Malá Alina a její přítel Mal spolu vyrůstají v sirotčinci. Když na nich Grišové neshledají nic odlišného, možná je to ani tolik nepřekvapí. Dokud se, až trochu zestárnou a opustí sirotčinec, nevydají na cestu …
Oba nastupují na vojenský výcvik, ke kterému vede cesta přes Vrásu. Vrása je temná a nebezpečná oblast vytvořená za pomocí černé magie a dělí Ravku, zemi, v níž Alina i Mal žijí, na dvě poloviny. Uvnitř na ně čekají děsivé volkry, kdysi lidé, dnes stvůry, které nelítostně zabíjejí každého, koho uslyší, že pluje ve Vráse.
Ve Vráse cestují na lodi plující po písku. Plachtám dodávají vítr grišové Větrostrůjci, světlo zase Ohňostrůjci. Volkrám se ale nevyhnou a po strašlivém útoku se Alina probouzí na palubě člunu, je z Vrásy pryč, ale nechápe, co se stalo.
Zjistí, že není jen tak obyčejný člověk. A že není ani jen tak obyčejná griša, nýbrž Světlonoš. Má vzácnou schopnost přivolávat k sobě světlo, právě to celou loď zachránilo ve Vráse.
Okamžitě se kolem ní shlukne skupina grišů v čele s Temnyjem, jejich vůdcem, a odvádí ji do králova paláce, kde má nastoupit do školy pro griši. Marně se dovolává svého přítele Mala, nevěří v žádné ze svých zvláštních schopností a o události, které ji potkají při cestě do paláce, dost možná ani nestojí.
Mal zahraje v knize ještě velmi důležitou roli a Alinu čekají náročné dny plné výcviku a studia. Setkává se s novými lidmi a stále víc se dozvídá o světě, do kterého tak nečekaně vklouzla.
Její schopnost může zachránit celou Ravku, sjednotit království a zničit Vrásu. Co za překážky jí ale přijde do cesty, kdo je skutečný přítel a kdo má s Alinou zlé úmysly?
Postavy v knize se v průběhu příběhu rozdělí na dobré a zlé, jejich poselství je zprvu dost jednoznačné, ale v závěru bude čtenář váhat.
Autorčin vypravěčský styl je skvostný, má výbornou slovní zásobu a se opravdu obratně vyjadřovat, čímž kniha získává na čtivosti. Příběh sám se nijak nevleče, nezabývá se zbytečně dlouhými popisy, za což má další plus. Jako ukázku volím následující úryvek:
„Projela mnou bolest a strach. Vykřikla jsem. Ta věc uvnitř se nekontrolovatelně rvala na povrch jako odpověď na Temnyjovo volání. Nedokázala jsem to zastavit. Odpověděla jsem. Svět vybuchl zářivě bílým světlem.
Tma kolem se roztříštila jako rozbité sklo. Viděla jsem užaslé obličeje lidí v davu a jejich dokořán otevřená ústa, protože stan byl náhle plný zářivého slunečního světla a vzduch se chvěl teplem.“ 53
Příběh, který Leigh Bardugo vytvořila, je inspirovaný Ruskem, vypovídají o tom nejen četná jména, ale také názvy zeměpisných oblastí a oslovení krále a královny: moj car, moja carevna. Nelze říct, že by autorčin svět byl extra propracovaný a plný nejrůznějších detailů, čtenář vklouzne doprostřed zajetého a dlouho žijícího světa grišů a všechno se dozvídá tak nějak v průběhu své četby, což může působit lehce zmateně. Ale jeho čtivost, naléhavost a síla tento nedostatek hravě převýší.
V knize nechybí láska, napětí, události občas vyvolají na čtenářově tváři úsměv. Toho, kdo bude čekat hodně dobrou young adults knihu, avšak stále bude mít na mysli, že se jedná o young adults knihu, vtáhne do děje svým vyjadřováním, neotřelostí i originalitou a než mrkne okem, bude na jejím konci a bude se ptát po dalším dílu?
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře