
Recenze: Bohumil Krejza – Hormon štěstí
- Vytvořeno 28. 3. 2017 1:00
- Autor: Lenka Krausová

Podle oficiální anotace je soubor povídek Hormon štěstí o zvrácených touhách, nefunkčních rodinách, osamocení, zločinu, punku a zoufalství, přičemž nechybí černý humor a sebeironie. Zda autor Bohumil Krejza těmto slovům dostál, se vám pokusím poodhalit v následujících řádcích.
Kniha je rozdělena do tří větších oddílů, které jsou označené římskými číslicemi. Každá taková číslice obsahuje několik životních epizodek, vždy s jinými postavami. Ty se časem vrátí v jiném časovém období, nebo zmizí úplně. Určitě ale nehledejte jednoho zásadního hrdinu, který se proplétá všemi příběhy. Některá story jsou popsána er formou, jiná využívají ich formu. Druhá varianta s sebou přináší pohled do vypravěčova myšlení, které je přinejmenším šokující a ukazuje, co vše je možné, aby se některým jedincům honilo hlavou a přitom to oni sami považovali za zcela normální. Dílo celkově ukazuje, že život není růžový. Při čtení máte pocit, že převládá nespravedlnost, nic se nedaří, svět je proti vám a nejlepším kamarádem je sklenka alkoholu a drogy. V některých situacích můžete mít dokonce pocit, že jsou absurdní, ale odpovězte si sami na otázku – kolik a co se toho ve skutečnosti, co se kolem vás děje, dozvíte? Odpověď může být zrovna mezi řádkami povídek a ta představa nemusí být zrovna příjemná.
Při čtení prvních povídek se může zdát, že nejsou uchopitelné, jsou bez začátku, bez konce, že postrádají smysl. Dalším a dalším čtením se ale začnou objevovat střípky, které jednotlivé příběhy pospojují, a vy si zpětně vybavíte, co kam patří. Náhle pochopíte, že zrovna tenhle dospělý je přece tím dítětem z první části knihy a jaký vlastně dopad měly na jeho vývoj předchozí události. Autor tak čtenáře nutí k zamyšlení nad lidským chováním a jeho dopady na své okolí.
Tlačí se na ostatní cestující, v podpaždích tmavý fleky a pod nosem rašící knír. Když je tak pozoruju, napadá mě, že mi moje ex musela zahnout s nějakým Mongolem. (Str. 23)
Koukají na mě jak na idiota, krkavčího otce, kriminálníka a kdovíco ještě. Smysl pro humor jim nic neříká. To zdědili po svý matce. Mávnu nad tím rukou a nechávám je jít. Lepěj se k sobě tak, že připomínají siamský dvojčata, přičemž se kymácejí ze strany na stranu jako kachny. Nedivím se, že nesportujou. Ve společnejch sprchách by to pěkně schytali. (Str. 24)
...
Nějak divně se cuká. Moje bílý zánovní ády sou celý od krve. Blíží se vlak. Měl bych se zdekovat. Fíháááá. Nárazy větru. Dunění kolejnic. Takhle se běhá, ty buzno, pěkně nohy nahoru a pěsti na bradavkách naběhlejch jak zralej beďar. Fotr se mně a bráchovi kvůli tomu smál. Nadával nám do mongoloidů, ale nakonec jsem si to s nim jednou provždy vyjasnil.
...
Bum prásk! A o zbytek se postarala rakovina. (Str. 78)
Dalším plusem je autorův styl. Dialogy jsou psány tak, jakoby je skutečně vytrhl z běžného hovoru, žádná nucenost, ale realita. A možná právě proto mi vadila přílišná vulgarita. Ta sice děj dokáže okořenit a dodat mu určitý šmrnc, ale všeho moc škodí. Na druhou stranu Hormon štěstí je situovaný do silné negace, kde se taková hrubost dá očekávat.
Do čtení by se neměli pouštět ti, kteří čekají optimizmus a veselé čtení. Anotace nelhala, není tu jediné světlé místo. Škoda? Nikoliv. Nežijeme v červené knihovně a není na škodu ponořit se do šedého lidského bytí. Koneckonců černý humor k životu patří, a proto se neupejpejte a dejte si svou dávku hormonu štěstí.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...