
Recenze: Sofi Oksanen – Norma
- Vytvořeno 11. 3. 2017 1:00
- Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Sofi Oksanen je finská autorka, která už má na svém kontě několik úspěšných titulů. Některé z nich může znát i český čtenář, ale mně se její kniha dostala do ruky poprvé. Podle anotace jsem očekávala napínavý thriller, nebo alespoň krimiromán. Skutečnost byla trochu jiná. Kniha Norma, která na podzim vyšla v nakladatelství Odeon, přináší spíše text ve stylu magického realismu. Román s lehce kriminální zápletkou totiž začnou ovládat kouzelné prvky, které bychom v běžném thrilleru či detektivce rozhodně nehledali.
Norma je mladá osamělá žena, která víceméně komunikuje jen se svou matkou. Neustále střídá práci, nikde dlouho nevydrží, má problém navázat kontakt a zdá se, že trpí nějakou nemocí. Setkáváme se s ní poprvé na pohřbu její matky, která zcela nevysvětlitelně a nečekaně zemřela v době, kdy se jí dařilo v zaměstnání a dělala práci, která ji bavila a zcela naplňovala její život. Navíc byla náhle velmi bohatá, mohla si užívat života a cestovat. Co se tedy vlastně stalo?
Norma odmítá uvěřit, že maminka skočila pod metro, jak se její smrt jeví. Je přesvědčená, že jí někdo „pomohl“. Jenže kamery jasně ukazují, že na nástupišti poblíž její matky nikdo nestál a že se pod projíždějící vlak vrhla skutečně sama. Proč? Co se stalo, že se rozhodla jednat tak razantně?
V tuto chvíli se může zdát, že se rozvíjí klasický krimipříběh, kdy se Norma pustí do hledání toho, kdo zavinil matčinu smrt, nebo ji k tomu přinejmenším dohnal. Svým způsobem to tak skutečně bylo, ale pokud byste čekali klasické pátrání, jako já, budete překvapeni.
Autorka střídá poměrně krátké kapitoly, kdy se seznamujeme s Normou, jejím životem, ale také životem a prací její matky. Některé z kapitol vypráví Norma sama, některé jsou přepsaným vyprávěním její matky, které Norma sleduje na nahrávkách, jež jí matka zanechala a v nichž vysvětluje, co se stalo, po čem pátrala. A konečně i proč její život směřoval až k nedobrovolné smrti. V ostatních kapitolách autorka popisuje činnost a jednání Marion, matčiny spolupracovnice z kadeřnictví, a také činnost mafie, s níž se Normina matka zapletla a v níž je zaangažovaná i Marion.
Postupně začínáme chápat, že kniha nevypráví o labilní dívce, která je závislá na své matce, ale o gangu lidí, který obchoduje s přírodními vlasy. Skupují je v různých zemích, aby je následně Marion mohla prodávat svým zákaznicím v kadeřnictví. Říkáte si, co je na tom špatného? Jenže nešlo jen o vlasy. Byly vlastně jen jakousi zástěrkou. Mnohem důležitější a výnosnější byl nelegální pronájem děloh žen a kupčení s dětmi.
Aby byl příběh ještě více zamotaný, Normina matka obchodovala na vlastní pěst s jakýmisi vlasy, o nichž odmítala prozradit původ. Ani já nebudu prozrazovat, odkud vítr vane, jen připomenu, že zde hrál roli onen magický prvek a Norma nebyla jen tak obyčejná žena. Její osamělost a snaha stranit se pramenila v něčem, co odmalička její život ovládalo. Mělo to co dělat s vlasy, ale i dalšími schopnostmi, které nebyly zrovna záviděníhodné.
Přiznávám, že román byl napsán velmi čtivě a děj ubíhal svižně. Přesto jsem téměř do poloviny knihy nechápala, o co vlastně jde, a tápala v postavách i v ději. Jednotliví hrdinové mi splývali a pletli se mi, nebyla jsem schopna určit, kdo je rodinný příslušník, kdo spolupracovník a jak to všechno souvisí s Normou, popř. s její matkou. Až někde za polovinou, kdy začne Norma objevovat matčiny nahrávky, v nichž ona vysvětluje, se konečně nořím do příběhu a chápu mnoho souvislostí. Přesto mi stále neseděl kouzelný prvek, který byl v knize jakoby navíc. I když uznávám, že je pointou celého příběhu, nejsem zvyklá toto číst a rozhodně jsem měla pocit, že to knize spíše škodí.
Přes rozporuplné pocity a zmatek, který ve mně kniha vyvolávala, jsem ráda, že jsem ji mohla číst. Rozhodně je to zajímavá zkušenost. Autorka píše velmi dobře a čtivě, pokud budu mít možnost, ráda si od ní něco dalšího přečtu. I když je pravda, že knihy s magickými prvky asi vyhledávat nebudu. Alespoň ne ty od Sofi Oksanen.
Název knihy: Norma
Autor: Sofi Oksanen
Překlad: Linda Dejdarová
Nakladatelství: Odeon
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2016
Vydání: 1.
Počet stran: 328
ISBN: 978-80-207-1733-7
Ediční řada:
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...