
Recenze: Ira Levin – Rosemary a její syn
- Vytvořeno 8. 2. 2017 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Představovat knihu Iry Levina Rosemary má děťátko by bylo opravdu zbytečné. Její kvality jsou nesporné, ale pravou slávu jí přineslo filmové zpracování Romana Polanského. Po třiceti letech fenomenálního úspěchu Rosemary se autor rozhodl napsat pokračování nazvané Rosemary a její syn.
Z pohledu dnešní literatury je Levinův román málo akční. Knihy – a samozřejmě i filmy – většinou rezignovaly na pečlivě vybroušený děj a precizní dávkování napětí a nahradily je akcí, šokem a krví. Znovu se vracet k poctivě udělanému hororu, kde důležitou složku hraje atmosféra, je skvělý zážitek, čtenář či divák se však musí obrnit trpělivostí a dokázat si ho patřičně užít.
Ani v pokračování své knihy autor styl nezměnil a nenechal se zlákat moderním trendem spěchu a rychlosti, a tak i Rosemary a její syn vyniká klidným rytmem vyprávění, i když některé scény v sobě tají drama.
Rosemary se téměř po třiceti letech probudí z komatu a velmi brzy nalezne svého syna, který mezitím dospěl a stal se z něj úspěšný a velmi oblíbený člověk. Levin i v původní knize vycházel z přesvědčení, že matka neodvrhne svého syna, i když dobře ví, kdo je jeho otcem. Tato linie pokračuje a Rosemary k svému dospělému synu přilne silně a nekriticky. Z nějakého iracionálního důvodu cítí, že v Satanovi Jr. je hodně lidského a dobrého, i když čtenář už od počátku cítí nějakou čertovinu.
Autor v obou románech vlastně popisuje svět a život své doby, přitom v tom druhém dosáhl klasické fantastické zápletky, kdy se člověk probouzí v budoucnosti. Levin však tohoto efektu využívá jen minimálně, Rosemary překlene třicetiletý rozdíl rozvoje americké společnosti (a techniky) až podezřele lehce. Jako kdyby si autor neuvědomoval, co vše se za tu dobu změnilo.
Náznak incestního tématu končí do ztracena a je trochu samoúčelný, působí spíše jako zakrývací manévr.
Konec je ukázkou, jak se Ira Levin nevzdává až do samotného závěru a neustále zápasí o to, jak poskytnout čtenáři jen ty informace, které sice nejsou nepravdivé, ale vedou po vedlejší koleji, aby závěr pokud možno co nejvíc překvapil.
V době vzniku knihy Rosemary a její syn táhlo autorovi už na sedmdesátku a stejně jako u pozdních románu Raye Bradburyho se to na textu odráží. Příběh sice drží pohromadě, ale občas někde něco unikne a text není zcela systematický. Autor se musel poněkud přizpůsobit známé filmové verzi své první knihy a dům, v němž se dítě narodilo, už nazývá Daktou a ne Bramfordem a zmiňuje i Lennonovu vraždu, která se v roce 1980 před touto budovou odehrála. To jsou drobnosti, objektivně snižující kvalitu knihy, stejně objektivně je však třeba podotknout, že pro autora bylo velmi těžké vyhnout se nástrahám navazování na veleúspěšné dílo. Pravděpodobně si to uvědomoval i Levin, proto tak dlouho váhal s Rosemary číslo dvě.
Pro milovníka kvalitního hororu je však povinností, i když už předem ví, že riskuje zklamání. Po přečtení posledních řádků však zjistí, že až tak velký výbuch to není. Levin byl i v pozdním věku obratným vypravěčem a co léty ztratil na lehkosti, to získal na zkušenosti. Příběh Rosemary a její rodiny se po mnoha letech uzavírá, což sice poněkud odporuje pravidlům žánru, kdy by měl existovat náznak toho, že se zlo (nebo zmutovaný žralok) brzy opět objeví. V tomto případě ale není co dodávat. Boj dobra a zla, odehrávající se v myslích lidí, pokračuje neustále.
Název: Rosemary a její syn
Autor: Ira Levin
Nakladatel: XYZ
ISBN: 978-80-7505-438-8
Překlad: Volhejnová, Veronika
Stran: 240
Rok vydání: 2016
Vydání: 2.
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...