Recenze: Zdeněk Hanka – Dopis do ticha

Vytvořeno 15. 2. 2017 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Děj psychologického románu Dopis do ticha Zdeňka Hanky je zasazen do nemocničního prostředí. Vykresluje dramatický vztah ženatého lékaře a zdravotní sestry. Vše se odehrává v několika liniích, které se vzájemně prolínají a tvoří tak ucelený obraz.

První dějová linka nás seznamuje s profesním životem doktora Jiřího Langa, uznávaného dětského lékaře, žijícího stereotypním manželským životem. Lang se stává oporou zdravotní sestře Lindě, která absolvovala operaci. Z této náklonnosti se však zrodí silný milostný vztah, Lang nad sebou ztrácí kontrolu, a proto přestává uvažovat racionálně. Nedokáže vnímat varovné signály svých kolegů a špatně také interpretuje vize tajemné kartářky, paní Patris, jejíž předpovědi jsou čtenáři předloženy formou dopisů. Ty tvoří samostatnou linii příběhu.

Další rovinou je Lindin příběh. Zdravotní sestra, mladá žena, která se pomalu smiřuje se skutečností, že nikdy nebude matkou, přenáší svou nervozitu na snoubence Ludvíka. Poté, co Linda pozná náklonnost svého kolegy, ocitá se rovněž v zajetí svých citů. Do tohoto vztahu vstoupí nečekaná událost, která zamíchá kartami života obou hlavních hrdinů. Lindu přivede k zoufalým myšlenkám a doktora Langa na cestu drogové závislosti. Velmi nenápadnou, ale pro Jiřího nejdůležitější roli sehraje Langova manželka Eva.

Nepříliš komplikovaný děj je umocněn složitostí různých úhlů pohledu na důsledky chování jednotlivých postav. Navzdory anotaci představuje nosnou postavu celého příběhu doktor Lang, také přístup k ostatním postavám je ovlivněn vnímáním doktora Langa a jeho zaslepeností.  Nedokáže vyhodnotit odborné rady svého kolegy Bernarda, zásah vyšší moci interpretuje mylně, chování Lindy nepřikládá velkou míru důležitosti. Paradoxně si lépe poradí se závislostí na drogách, než se závislostí svého vlastního srdce.

Jádro příběhu spočívá v odlišných podobách lásky. Na jedné straně se zde objevuje láska zničující, na straně druhé láska uzdravující a nenápadně skrytá, taková, která tiše snáší bolest.

Tak jako malíř nevymalovává každý lístek, když chce na plátně vytvořit strom, ani autor neseznamuje čtenáře s pikantními detaily klasické milostné aféry. Čtenář je nucen k hlubokému přemýšlení o jednotlivých postavách, o jejich pohnutkách a závažnosti jejich jednání.

Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří se nespokojí pouze s popisnou formou příběhu a neprahnou jenom po odpovědi na otázky kdo, jak, proč? Tento příběh potřebuje čtenáře, kteří hledají další a další otázky směřované ke svému vlastnímu nitru.

Ukázka z knihy
„Tak to zapijeme.“ Ve sklenkách zakroužilo víno, cinklo sklo a oba dva si s neklidem uvědomili, jak je jim spolu dobře. Doktor Lang si už několikrát před tím kladl otázku, jestli v Lindě nenašel zalíbení pouze podle úsloví „příležitost dělá zloděje“, ale takových příležitostí kolem něj přešlo více a on je nechal odplynout. Linda se zase ptala sama sebe, jestli náhodou Langa nevyhledává jen proto, že ji dovedl v kritických chvílích podržet a říct jí přesně to, co bylo třeba. Možná. Ale i kdyby, v každém případě ten vztah nabýval síly, jakou dosud ani jeden z nich nepoznal. Takový byl nejspíš vyšší plán.
Víno ubývalo a za okny se pomalu chystalo svítání a reprodukovaná hudba jim byla jediným svědkem. (Str. 79)

Název knihy: Dopis do ticha
Autor: Zdeněk Hanka
Nakladatelství: Alpress
Místo vydání: Frýdek-Místek
Rok vydání: 2016
Vydání: 1.
Počet stran: 176
ISBN:  978-80-7543-251-3
Ediční řada: Román pro ženy