Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Ondřej Sekora – Deníky Ondřeje Sekory: 1944-1945

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Mezi nejznámější a nejucelenější svědectví o nucených pracích v Německu patří dokumentární cyklus fotografa Zdeňka Tmeje s příznačným názvem – Totální nasazení. Již v roce 1946 vyšly jeho fotografie společně s texty Alexandry Urbánkové v knize Abeceda duševního prázdna. Vidíme unavené, upracované muže, řídké polévky, přeplněné i vylidněné místnosti evokující nedostatek prostoru a vyprázdněnost, nesmyslnost dlouhého pobytu, nudu táhnoucích se dní, ale také povyražení se ženami. Až na sklonku roku 2016 vychází v nakladatelství Plus Deníky Ondřeje Sekory: 1944–1945, díky kterým se můžeme na totální nasazení podívat očima jiného umělce. Stejně jako Zdeňku Tmejovi jeho fotoaparátem, také spisovateli a ilustrátorovi Ondřeji Sekorovi se podařilo zaznamenat svůj pobyt výrazovými prostředky jemu vlastními – slovem a malbou.

 

deniky-ondreje-sekorySekorovy deníky začínají 16. 10. 1944, kdy byl internován v táboře Klein Stein a později Osterode v Německu. Co je k podivu, přestože se Ondřej Sekora ocitá v nuzných podmínkách bez soukromí, s nedostatkem jídla, spánku a hygieny, musí denně pracovat v mrazu i dešti až deset hodin – téměř v každém jeho zápisku prokmitne pozitivní postoj. Ať už je to radost z pěkného počasí, hejna labutí přelétajících nad táborem nebo dvaceti centimetrů šířky postele navíc. „První den práce. (…) Uhlazovali jsme písek – a rozhazovali – na letišti. Byl to skvělý pohyb na zdravém vzduchu a později jsem se přihlásil do 20 silných mužů na přehazování kolejnic. To byla práce ještě příjemnější a rušnější! – Je mi stále tepleji a tepleji. – Změřil jsem, že každý z máme do šířky 63 cm místa,“ píše Sekora 23. října (str. 9).

Nakolik Ondřeje Sekoru posilovala možnost malovat, se nedočteme, ale jistě i díky tomu dokázal vnímat, pozorovat a následně zaznamenávat okolní dění s nadhledem až humorem. Převážně karikatury a satirické kresby doplněné vtipnými poznámkami a glosami jsou nedílnou součástí jeho psaných deníků. Aby si je čtenář mohl prohlédnout, musí si papír sám nařezat. Tím autoři knihy odkazují k původnímu Sekorově skicáři, který si vytvořil z rozřezaných archů papíru.

Poslední čtvrtina knihy je věnována obsáhlému doslovu Hany Kraflové. Seznamuje nás s dobovými souvislostmi a Sekorovým životem, přikládá dopisy, které spisovatel posílal své rodině – nakolik se jím vykreslovaná situace lišila od skutečnosti, můžeme porovnat s deníkovými zápisy. Dále zde najdeme obrazovou přílohu s oskenovanými dokumenty a fotografiemi. Ty jsou bohužel příliš malé, aby si mohl čtenář podrobněji prohlédnout tváře lidí, ale to je jediná výtka k autorům knihy.

Deníky Ondřeje Sekory: 1944–1945 jsou působivým záznamem nejen o pracovních táborech, ale také o silné, houževnaté a nezdolné osobnosti spisovatele a ilustrátora Ondřeje Sekory. Jeho životní postoj vyznívá nejlépe z dopisu matce, který uvádí Hana Kraflová v doslovu: „Žádná věc na světě není dokonale zlá ani dokonale dobrá, je to vždy smíšenina... A tak se nebojím ničeho. Člověk není tak dlouho na světě, aby si musel nad svým životem lámat moc hlavu, a když si umí vybrat, tak si v každé věci vybere něco dobrého. (…) Aby člověk něco ze světa měl, musí brát každou drobnost, která nám pod ruku přijde. Velké peníze se taky dobývají, když se začne od krejcaru, a štěstí také přijde, schraňujeme-li do sebe každou maličkost, kterou nám den přinese. Vždyť to je vlastně spokojenost.“ (str. 103)

Název: Deníky Ondřeje Sekory: 1944–1945
Autor Ondřej Sekora
Nakladatelství : Plus
Místo vydání : Praha
Rok vydání : 2016
Vydání: 1.
Počet stran: 172
ISBN: 978-80-259-0546-3

Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení