Recenze: Knihy pro dospělé
Žila jsem v zemi Alláhově
- Recenze
- Vytvořeno 24. 9. 2009 2:07
- Autor: Marta Šimečková
Tento název, který nese kniha vydaná před pěti lety nakladatelstvím Portál, vystihuje přesně její obsah. Hlavní hrdinkou je zde sama autorka Eva Zábrodská, která v sobě nezapře dobrodružnou povahu. Většinu svého života totiž strávila v zahraničí – v Německu, Číně, Austrálii. A aby toho nebylo málo, na třináct let odjela se svým mužem a dvanáctiletou dcerkou do Maroka.
Právě o životě v této muslimské zemi, která pro nás Evropany skrývá tolik podivuhodného, pojednává již zmíněný cestopis. Čtenáři se prostřednictvím úsměvného vyprávění jedné obyčejné české rodinky mohou seznámit s tamními zvyky, kulturou, náboženstvím... A také s rytmem obyčejného života, který musí naše rodinka přijmout, aby mohla vůbec v tomto novém prostředí přežít. Bydlet v severoafrické zemi totiž není nikterak bezpečné, ani záviděníhodné. Hygiena, školství, cestování a další výdobytky moderní civilizace jsou zde na zcela jiné úrovni, proto obdivuji, že se autorka – navíc těhotná – odvážila k této cestě.
Prvním z krizových situací se stalo právě narození onoho děťátka, která si s sebou naše hlavní hrdinka přivezla v bříšku. Přestože byla rodina ujišťována o tom, že v Casablance existují nemocnice podobné těm evropským, s hrůzou zjišťují, že to byly pouze povídačky. Doktor se k porodu zpočátku neráčil dostavit, poté se však nechal uprosit, zanechal – zřejmě bůhvíjak důležité – práce na zahrádce, dorazil do porodního sálu... A Julie byla na světě.
„Vida, zase holka,“ řekl stylem kvůli tomu jsem se sem nemusel obtěžovat a dodal: „Tak snad příště, že jo?“ omluvně mrkl na Hádže, že víc dělat fakt nemohl, a podával řvoucí Julii dál. V Maroku totiž dokud nemáte kluka, nemáte dítě, ale „jenom“ děvče. Loupla jsem po něm okem a nesouhlasně odfrkla „pffff“. Jako že mi může vlézt na záda. (S. 21)
Trápení s doktory však nečekalo naši rodinku jen jednou. Když jejich nejnovější přírůstek začaly obtěžovat ošklivé boláky po celém těle, odvedla Julii starostlivá maminka k lékaři a ten pouze konstatoval: „Nu co, když tak si uděláte další, inš-Alláh. Vždyť je to jen děvče“. (S. 24)
Při čtení knih z arabského prostředí se vždy raduji, že jsem se narodila v této republice. V zemi, kde narození dcery neznamená neštěstí a kde mají ženy stejná práva jako muži. Mezi výhody života u nás patří samozřejmě i vzdělání, které je přístupné pro všechny. Jak je to však se školstvím v Maroku? Přestože je v zemi zavedena povinná školní docházka, na venkově nikdy do školních lavic nezasedne 85 % dívek. „... první rodinná selekce proběhne na úrovni chlapec ano, dívka ne, druhá selekce prvorozený ano, další ne a v nejhorším případě, kdy je do kapsy pořádně hluboko i na prostý kus žvance, nejde do školy vůbec nikdo.“ (S. 26)
Kromě vážných témat v knize naleznete i mnoho úsměvných kapitol. Dozvíte se, proč Maročané stále opakují inš-Alláh, což v překladu znamená „dá-li Alláh“, jak je to s jejich řidičským uměním nebo jaké to je s nimi obchodovat. Seznámíte se navíc s nejrůznějšími kouty Maroka – jak těmi, které přitahují davy turistů, tak i těmi méně lákavými, v nichž je nutné být připravený na boj o holý život.
Knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco nového o životě v Maroku a o mentalitě tamějších lidí. Autorka s lehkostí sobě vlastní píše o věcech vážných i nevážných a díky této mozaice slepené z vlastních zážitků čtenáře pobaví i poučí. Tedy: inš-Alláh.
Knihu Žila jsem v zemi Alláhově vydalo nakladatelství Portál.
Prvním z krizových situací se stalo právě narození onoho děťátka, která si s sebou naše hlavní hrdinka přivezla v bříšku. Přestože byla rodina ujišťována o tom, že v Casablance existují nemocnice podobné těm evropským, s hrůzou zjišťují, že to byly pouze povídačky. Doktor se k porodu zpočátku neráčil dostavit, poté se však nechal uprosit, zanechal – zřejmě bůhvíjak důležité – práce na zahrádce, dorazil do porodního sálu... A Julie byla na světě. „Vida, zase holka,“ řekl stylem kvůli tomu jsem se sem nemusel obtěžovat a dodal: „Tak snad příště, že jo?“ omluvně mrkl na Hádže, že víc dělat fakt nemohl, a podával řvoucí Julii dál. V Maroku totiž dokud nemáte kluka, nemáte dítě, ale „jenom“ děvče. Loupla jsem po něm okem a nesouhlasně odfrkla „pffff“. Jako že mi může vlézt na záda. (S. 21)
Trápení s doktory však nečekalo naši rodinku jen jednou. Když jejich nejnovější přírůstek začaly obtěžovat ošklivé boláky po celém těle, odvedla Julii starostlivá maminka k lékaři a ten pouze konstatoval: „Nu co, když tak si uděláte další, inš-Alláh. Vždyť je to jen děvče“. (S. 24)
Při čtení knih z arabského prostředí se vždy raduji, že jsem se narodila v této republice. V zemi, kde narození dcery neznamená neštěstí a kde mají ženy stejná práva jako muži. Mezi výhody života u nás patří samozřejmě i vzdělání, které je přístupné pro všechny. Jak je to však se školstvím v Maroku? Přestože je v zemi zavedena povinná školní docházka, na venkově nikdy do školních lavic nezasedne 85 % dívek. „... první rodinná selekce proběhne na úrovni chlapec ano, dívka ne, druhá selekce prvorozený ano, další ne a v nejhorším případě, kdy je do kapsy pořádně hluboko i na prostý kus žvance, nejde do školy vůbec nikdo.“ (S. 26)
Kromě vážných témat v knize naleznete i mnoho úsměvných kapitol. Dozvíte se, proč Maročané stále opakují inš-Alláh, což v překladu znamená „dá-li Alláh“, jak je to s jejich řidičským uměním nebo jaké to je s nimi obchodovat. Seznámíte se navíc s nejrůznějšími kouty Maroka – jak těmi, které přitahují davy turistů, tak i těmi méně lákavými, v nichž je nutné být připravený na boj o holý život.
Knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco nového o životě v Maroku a o mentalitě tamějších lidí. Autorka s lehkostí sobě vlastní píše o věcech vážných i nevážných a díky této mozaice slepené z vlastních zážitků čtenáře pobaví i poučí. Tedy: inš-Alláh.
Knihu Žila jsem v zemi Alláhově vydalo nakladatelství Portál.
Soutěže
Aktuality
-
Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima
Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.
Číst dál... -
Zlaté stuhy 2019 předány!
V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Se ženou na tah jedině s humorem
Dostal jsem financní pomoc ve výši 100.000 € z senatorrpwalter@hotmail.com. Kontaktujte ho. Jsem ... -
Přehled literárních soutěží
Děkuji zas připomínku, soutěže přidáme. Jsme závislí na tom, že nám organizátor pošle informaci, ale ... -
Přehled literárních soutěží
Chybí tady dost věcí: https://horrorcon.cz/literarni-soutez/o-krvavy-brk-2019/ ... -
František Kožík – Největší z Pierotů
Asi v polovině článku se jméno Kašpar mění na Kryštofa, četl jsem tu knížku a teda nemám pocit, že ... -
Na co bychom raději zapomněli
Knihu jsem nečetl ,jen jsem si poslechl půlhodinový pořad o autorce na radiu Plus,kde bylo odhaleno její ... -
O Řehečské slepici s MUDr. Václavem Francem
Skvělý rozhovor. Díky za něj. Václav Franc je opravdu fenoménem dnešní doby. Z jeho humorných scének ... -
Bohemian Rhapsody na stránkách knihy
Tak tu knihu si musím pořídit! Film byl úžasný!!! -
Konečné řešení očima devítiletého Němce
Děkujeme za zprávu, jsme rádi, když máme odezvu od těch, kterým náš čtenářský deník pomohl. Je pravda ... -
Konečné řešení očima devítiletého Němce
Ďekuji moc za tento čtenářský deník. Tímto mě i mnoho lidi zachraňujete před špatnou známkou. Nemám vůbec ... -
Vyhlášení výsledků soutěže Cena Česká kniha se blíží. Nezapomeňte hlasovat!
Třeštíková a Hartl, to má být ten kvalitní literární tip? Ježiši...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře