Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Jiří Hájíček – Dešťová hůl

1 1 1 1 1 (3 hlasů)

Témata knih Jiřího Hájíčka prozrazují jeho silný vztah k místu, v němž žije. Ani jeho nejnovější román Dešťová hůl není výjimkou. Co ovšem pro autora znamená pojem domov? Odpověď není jednoduchá ani jednoznačná a musí se hledat mezi řádky.


knihaHlavní hrdina Hájíčkova románu Zbyněk Polecký se ocitl v krizi, kvůli níž upadá postupně do stále větších problémů. Trpí nespavostí, manželství se mu rozpadá, pouští se do nesmyslného boje, ve kterém mu nikdo nepomáhá a ani mu za něj není nikdo vděčný. Nerozumí sám sobě, jak by tedy mohl očekávat, že mu bude rozumět někdo jiný? Z vnějšího pohledu se projevuje jako typická oběť krize středního věku. Málokterý muž si dokáže upřímně přiznat, že se v takovém stavu ocitl. Možná o tom utrousí pár sebeironických poznámek, ale v duchu si namlouvá, že jde o jakési intelektuální vyzrávání, které z něj dělá zajímavou osobnost stojící v centru zájmu. Pokud by Jiří Hájíček chtěl napsat jen román o krizi středního věku nějakého muže, bylo by to nekonečněkrát opakované klišé a autor by asi nepatřil mezi nejlepší české prozaiky, ale v knize Děšťová hůl jde pouze o základ, od nějž se odvíjí zbytek příběhu.

Zbyněk, stižený již zmíněnou krizí, začíná, jako každý podobný člověk, hledat své kořeny. Místo, na němž vyrůstal, a lidi, které znal. Přitom naráží na problém manipulace s pozemky, který se ho přímo dotýká. Hlavní hrdina se ocitá v podivném, nekonečném kruhu myšlenek, týkajících se půdy. Na jedné straně se profesně pozemky zabývá, ale díky svému známému – spisovateli, který organizuje český indiánský kmen Lakotů – si uvědomuje, jak pošetilá je hra na vlastnění jakékoliv půdy. Přesto ale pro něj pozemek znamená domov, ne však majetek. Jde o velmi složitý vztah, který není možno logicky vysvětlit, pouze cítit. Jiří Hájíček se ani nesnaží vnutit čtenáři nějaký svůj názor, respektuje, jako dobrý spisovatel, právo čtenáře na jeho vlastní.

Dešťová hůl samozřejmě symbolizuje šamanské obřady kmene Lakotů a je typické, že jejich dešťová hůl je vyrobena z bambusu, který do Ameriky nepatří, místo původního kaktusu. Falešné symboly pronikají všude a stávají se pouhou berličkou, sloužící ke kompenzaci vykořeněnosti člověka, obklopeného vymoženostmi moderní civilizace, které jsou z větší části naprosto zbytečné. 

Tón Hájíčkova románu je poměrně melancholický, způsobený především tím, že hrdinova nespavost a únava poněkud překrucují realitu a on není schopen posoudit, jak jeho jednání působí na jeho nejbližší okolí, zvláště na jeho manželku. Z jeho pohledu věc vypadá tak, že jezdí do Lešic, vesnice, v níž vyrůstal, aby pomohl své bývalé přítelkyni Bohuně a napravil nespravedlnost, jeho žena v tom samozřejmě vidí nostalgický návrat k bývalé milence. 

Jiří Hájíček je vynikající vypravěč a snaží se vybalancovat příběh s vnitřním prožíváním svého hrdiny. Přestože je román psán v er-formě, na několika místech probleskne i ich-forma. Množina postav je poměrně redukovaná, v podstatě jde jen o ty osoby, které mají k příběhu určitý vztah. Z tohoto hlediska je epizodní role bývalé milenky do knihy poněkud uměle implementovaná, zřejmě jen z toho důvodu, aby se ještě víc zdůraznilo právo Zbyňkovy manželky na žárlivost.

Dešťová hůl nepřekvapí žádným grandiózním závěrem. Naznačí sice jak se Hájíčkův hrdina rozhodne, ale lze říct, že takový konec tvoří spíš začátek dalšího děje, ve kterém ovšem autor nemíní pokračovat. Nejde tedy o nějakou inzerci rozšíření venkovské trilogie morálního neklidu na tetralogii, ale ukončení jedné etapy života jeho hrdiny. Čtenář v knize nenajde poučení či hotové teze, které pomáhají žít. Najde v ní je zrcadlo, ale odvahu, podívat se do něj zpříma, už musí hledat sám.

Název: Dešťová hůl
Autor: Jiří Hájíček
Nakladatel: Host
ISBN: 978-80-7491-773-8    
280 stran
Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení