
O touze, tichu a hudbě
- Recenze
- Vytvořeno 2. 10. 2009 2:00
- Autor: Hana Horáková


Protože je autorovi hudba velice blízká, není se čemu divit, že ji použil pro svou knihu prostřednictvím úryvků z písní: Placebo, Tocotronic, Bruce Springsteen nebo New Order. Vyzdvihuje tak momentální náladovost postav, jejich citové rozpoložení, touhy, nebo jim dodává odvahu a sílu k překonání překážek.
Nadzvedla brýle a utřela si oči. Vytáhla rtěnku a přejela si rudě rty. Vždycky, když chce být sama, když se chce odstřihnout od světa kolem a najít v sobě kus ticha, pustí si muziku. Placebo. If it´s a bad day, you try to suffocate. Another memory… scarred. Vanda by chtěla složit alespoň jednu písničku, která by lidi uměla ve správný okamžik nakopnout. To je podle ní největší umění. A největší síla a krása muziky. Života.
Dnes nás hudba obklopuje na každém kroku. Line se ulicí, když po ní ráno kráčíme, je s námi i přes poledne, když ji slyšíme z reproduktorů nebo z televize v restauraci, a rádi si ji poslechneme i večer, když jdeme do rockového klubu nebo když uleháme do postele. Každý hudbu vnímá jinak. Někdo poslouchá techno, někdo naopak punk. Jiný to celé může vnímat jako jeden velký ruch. Neutichající ruch všedního života. Hluk z televize, iPodů, empétrojek, rádia, a dokonce i z vysílačů. Jsou lidé, kteří jsou imunní vůči tomuto hluku, ale naopak jsou zde i ti, kteří vnímají jakýkoliv zvuk, až je to k nevydržení a mají potřebu se proti tomu bránit.
Denně se potkáváme s lidmi, kteří jsou nám svým způsobem blízcí, aniž bychom to tušili, a se kterými máme mnoho společného. Postavy z knihy Potichu spojuje ticho. Vladimír po něm touží, Hana přichází na to, že ticho je pro ni trochu vysvobození, a Vanda nesnáší, když nastane „trapné ticho“. Právě tak je spojuje hudba a ruch. Petr si potrpí na starší hity, zatímco Vanda starší hity kritizuje a miluje punk.
Zdá se, že se celý děj točí kolem hudby, nebo chcete-li hluku. Tomu je však pouze na první pohled. Postavy, jako je Vladimír, Hana nebo Petr, prožívají klasické radosti či strasti, které jim život přináší: lásku, nenávist, smrt, bolest, zmatení. Je možné, aby Jaroslav Rudiš popisoval obyčejné životy obyčejných lidí? Naše životy? Myslím, že většina z nás se může do jeho postavy vžít a říct si: „To jsem přece já!“ Osobně si přiznám sympatie s Hanou, která chce začít žít jinak:
Teď Hana sedí na Letné, dívá se na Prahu zalitou pomalým odpoledním sluncem. Cítí se příjemně líně… Přistoupila k ní jedna dívka s náušnicí v nose a požádala o cigaretu. Dala jí celou krabičku. Hana chce všechno změnit, ale kouřit se asi znovu nenaučí. Spíš začne víc pít víno.
Myslím si, že pokud se čtenář s nějakou postavou v díle „ztotožní“ nebo pokud mu bude nějakým způsobem blízká, podobná či sympatická, má autor vyhráno. Troufám si říct, že Jaroslavu Rudišovi se dílo velice zdařilo.
Zdroj citací: RUDIŠ, Jaroslav. Potichu. 1. vyd. Praha: Labyrint, 2007. 197 s. ISBN 80-85935-87-2.
Čtěte také:
Léto v Laponsku (divadelní roadstory o dlouhé cestě na sever)
Panoptikum ztracených existencí
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...