Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Helen Oyeyemi – Dívka jménem Boy

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
5

Toužíte-li po seznámení, pak sáhněte po románu Dívka jménem Boy britské spisovatelky nigerijského původu Helen Oyeyemi. V českém překladu se s tvorbou mladé autorky, která žije v současné době v Praze, můžeme setkat poprvé, v anglosaském prostředí se ale stala už dávno nepřehlédnutelnou.

 



dívka jménem BoyV doprovodu blonďaté dívky s černýma očima a výstředním jménem Boy se ocitneme na Manhattanu na začátku 50. let 20. století. Boy nikdy nepoznala svou matku, vyrůstá sama s bezcitným surovým otcem, který si vydělává na živobytí poněkud staromódním způsobem – vyhání krysy. Když dosáhne dvacátých narozenin a pohár krysařova krutého chování k dceři přeteče, Boy Novaková se odhodlá k útěku. Nastoupí do prvního autobusu, nechá se zavézt až na konečnou, do města Flax Hill, kde najde útočiště, pár přátel a brzy také stálé zaměstnání. Uplyne několik měsíců, během nichž se vypořádává se svou minulostí, lidé z města ji pozvolna přijmou mezi sebe a Boy se provdá za ovdovělého Artura Whitmana, místního zlatníka. Ke zvratu dochází v okamžiku, kdy se Boy narodí dcera. Tmavá pleť novorozené Bird vynese na denní světlo pečlivě střežené tajemství Arturovy rodiny, jižanský původ. O co větší pozdvižení vyvolá narození Bird, o to bělejší se zdá být Snow, dcera Artura a jeho zesnulé ženy. Přestože má Snow k tmavé barvě pleti větší genetické dispozice, afroamerické kořeny rodičů se v jejím případě na vzhledu neprojevily.

Helen Oyeyemi si vypůjčila zápletku a motivy z pohádky o Sněhurce, přimísila něco z Popelky i dalších mýtů z různých koutů světa a vystavila je zatěžkávací zkoušce demytizace. Boy, Bird a Snow mnohé spojuje i rozděluje. Třeba zrcadla, těch je v příběhu celá řada a ani jedna z hrdinek je nebere na lehkou váhu. Když se ptá Boy zrcadel na radu, jsou mlčenlivá, Bird a Snow se na svůj odraz v zrcadle nemohou spolehnout, protože tam někdy není.

Zatímco Snow je pro Whitmanovy i okolí ideálem krásy, Bird se stane jejich sociálním stigmatem. Ideál krásy není povrchní projekcí krásy, je ztotožněním s rasovou čistotou. Jediná Boy vidí ve Snow nebezpečí, hrozbu pro vlastní dceru, a vyžene ji z domova. Pošle ji k příbuzným, podobně jako to udělala Arturova matka s jednou z vlastních dcer, která se narodila s pletí tmavší, než se doufalo. Není divu, že vztahy mezi matkami a dcerami nesou známky traumatu. Negativní aspekt matky je přítomný v mnoha podobách – nepřítomnost matky, nevlastní matka, týrající matka či matka nadmíru ochraňující. 

Jo, máme rok 1953 a dole na Jihu furt funguje segregace“, prohlásí jedna z postav románu (str. 51). O to tu běží především. Rasová segregace a  passing stojí za pokřivenými rodinnými vztahy Whitmanů. V roce 1953 se Amerika stále dělí na bílou a barevnou, v platnosti je doktrína separate but equal, rasová segregace ve školách je až o rok později oficiálně prohlášena za protiústavní.

Whitmanovi patří mezi ty, kteří změnili svou rasovou identitu (angličtina používá pro tento jev termín passing), snaží se potlačit svou pravou rasu a vydávat se za bělochy, aby zajistili sobě a svým dětem lepší život. Časoprostorovým rámcem příběhu je Amerika v 50. a 60. letech minulého století, vyprávění postav nás však zavede dál do minulosti. Helen Oyeyemi se dívá z místa, odkud má dobrý rozhled, aby otázku změny identity obsáhla ve své celistvosti. Ale pomalu dospívám k názoru, že člověk nemůže pociťovat znechucení nad Whitmanovými a Millerovými, aniž by byl znechucen světem, který je oceňoval za to, že se takhle přizpůsobují, píše Snow v dopise nevlastní sestře (str. 185).

Skrývat pravou rasovou příslušnost je obtížné a bolestivé. Znamená to vyloučit se z komunity, uchýlit se ke lži nebo alespoň zamlčet informace, žít ve strachu z odhalení. Dlouhodobě ke kýžené změně dopomáhají promyšlené sňatky, někdy nezbývá než sáhnout po chemické proceduře. 

Rychle obracíme stránky v knize, protože Helen Oyeyemi je po čertech dobrá vypravěčka. Nepodává nám předžvýkaná sousta.  Metafory jsou neotřelé, dějové zkratky důvtipné. Prvky magického realismu se to v románu jen hemží. Sled událostí je naprosto nepředvídatelný a působí nereálně stejně jako postavy se svými symbolickými jmény. Naše představivost tápe tam, kde se deskripce omezuje jen na to, co považuje vypravěčka za podstatné. V celém textu se tak objeví snad jen jediný náznak, že by město Flex Hill mohlo být v Massachusetts. Zásadní je, že je to město odborníků, místo, kde lidé vytvářejí krásné věci. Od počátku do konce příběhu nás provází „takový divný pocit“, lehké mrazení v zádech. Chování krysaře nás nenechá v klidu, pátráme po tom, kde se bere tolik krutosti, proč je nám odpornější než jeho krysy. Nečekané odhalení v závěru je ale tak překotné, až je to na škodu.

Téma rasové identity je v literatuře bohatě zpracováno. Dívka jménem Boy je o pár generací mladší, přesto se může bez obav postavit vedle děl takových autorů jako je Kate Chopinová nebo Toni Morissonová.

Knihu vydalo nakladatelství Argo, přeložil ji Ladislav Nagy, opatřil ji také doslovem a českým názvem.

Název knihy: Dívka jménem Boy

Autor: Helen Oyeyemi

Překlad: Ladislav Nagy

Nakladatelství: Argo

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2016

Vydání: 1.

Počet stran: 272

ISBN: 978-80-257-1874-2

Ediční řada: AAA – Edice angloamerických autorů 


Soutěže

Aktuality

  • Představujeme CREW KIDS, novou edici nakladatelství Crew

    Superhrdinky, a dokonce i superzáporačky, musí chodit do školy. A pro ně je zřízená superhrdinská škola, kde učí i studují lidé se superschopnostmi a v lavicích najdeme například Batgirl, Harley Quinn, Supergirl, Wonder Woman či Poison Ivy. 

    Číst dál...  
  • Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018

    PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení