
Recenze: Lajla Rolstadová – Vlčí ostrov
- Vytvořeno 24. 10. 2016 1:00
- Autor: Ester Dobiášová

Lajla Rolstadová je unášena zvídavostí a odvahou čelit strachu, depresi a úzkosti. Přes vnitřní i vnější překážky se bez patosu vydává na několik měsíců žít, poznávat a prozkoumávat Kanadu, divokou přírodu, lidi i sebe samotnou.
Nová kniha norské spisovatelky Lajly Rolstadové je souborem zápisků ze dvou několikaměsíčních pobytů v Kanadě, její vysněné krajině. Zápisků neméně poutavých, jak evokuje název knihy – Vlčí ostrov. Přestože v originále je Ulveøya ostrov nedaleko Osla, český název odkazuje na ostrov zmiňovaný v zápiscích, na kterém vyli vlci a za odlivu přicházeli k domu, o který se Lajla starala jako správce. Hodinu cesty hustým lesem od nejbližší civilizace. Okamžik, kdy se s jedním vlkem při nočním návratu domů setkává a on po chvíli plné napětí odchází zpět do lesů, odráží hrdinčinu odvahu i vnitřní klid, kterého nabyla a jehož udržení je pro ni téměř životně důležité. Všimnu si, jak na mě z černočerného lesa zírá osamělé žluté oko. Je vlčí. Vím totiž, že oko jelena je chladné a bílé, skoro modré, jako zimní měsíc. Oko vlka je žlutavé, jako na semaforu, signál mezi stůj a volno: člověk váhá, je nejistý. Poddajný, skoro nezvučný pohyb, když se zvíře přiblíží, ani větvička nezapraská, ani lísteček nezašustí, jeho blízkost mě však provází po stezce dál. Zdvihám ze země klacek, cítím, jak mi srdce tluče rychleji, doma na mě nikdo nečeká, jsem s vlkem sama. (…) Téměř nedýchám, v hrdle mi buší, stáhlo se mi a bolí mě, ochromená panikou málem zakopnu. Pak se prudce zastavím a tiše vyčkávám. Náhlý klid, který pocítím, mě úplně překvapí. Už se nebojím. Vlka takřka cítím za sebou, je zvědavý, začínám na něj mluvit, jak mě kdysi Jay naučil mluvit k medvědům, kteří se dostali příliš blízko našemu tábořišti. Mám pocit, že jsem ostražitá a silná (…), tuhle chvíli prožívám mnohem víc, než bych kdy dokázala bez mlčenlivého partnerství s divokým tvorem, s nepředvídatelným tvorem, šlachovitým, silným a nádherným tvorem se zuby a drápy. (str. 25)
Ve chvíli, kdy ji přepadá úzkost z pocitu nenadálé samoty a sedí s koleny pod bradou na kraji pláže, se dozvídáme, nakolik jsou pro ni tyto pochopitelné pocity nebezpečné a s jakou silou je ochotná jim vzdorovat. Přestože může neodvratně sklouznout do stavu klinické deprese, která ji několik let sužuje, nádechem a táhlým výdechem své stažené tělo opět uvolňuje, pracně v sobě vyhledá semínko radosti, které v hlubokém soustředění a uvědomění nechá vyklíčit a rozrůst se do celého těla.
I díky této potřebě až nutnosti rozšiřovat hranice sebepoznání a neustále pracovat na svém duševním klidu a vyrovnanosti se z deníku stává mimo jiné inspirující četba o cestě k sobě samému, k tomu podstatnému v životě. Nenechte se však mýlit, že by byly zápisky obalené emočním balastem anebo se jednalo o dosebezahledění. Zpočátku jsou autorčiny zápisky strohé, postupně přibývá lyričtějších a meditativních pasáží, k patosu však neklesnou nikdy, ani vzdáleně.
Stejně jako při meditaci, ve které se Lajla zdokonaluje, je důležité ono posvátné „tady a teď“, tak i své zápisky nechává bez data a vypráví v přítomném čase. O její minulosti se dozvídáme málo, pokud se to bezprostředně netýká Kanady, a i to, jak čtenář zjistí v druhé části knihy, ho zavádí zpět do přítomnosti Lajlina druhého pobytu v této zemi. Autorka popisuje setkávání s lidmi různých zájmů a životních hodnot, která líčí bez předsudků, se zvědavostí, která je jejím výrazným charakteristickým rysem.
Díky této zvídavosti je plně otevřená novým zážitkům a zkušenostem, které život přináší – učí se rozmlouvat se srnami a vlky, péct borůvkové muffiny a obstarávat chod kavárny, lézt po skalách, řídit auto, aby mohla projet kus Kanady a USA. Ve chvílích, kdy je sama, se učí hrát na mandolínu, cvičí jógu nebo meditaci. A tak není divu, že ji na konci zápisků najdeme sedět na vlněné dece na podlaze v domě medicinmana. Ten ji provádí obřadem, při kterém se jí zastaví srdce a zemře, aby její duch mohl putovat mimo tělo a ona se probudila s novým duchovním poznáním. Je zřejmé, že si tato dívka nestaví žádné hranice.
Stále ještě mívám těžké chvilky, kdy mě přepadá pláč, ale nechávám slzy přicházet, aniž bych jim přikládala velký význam, nechávám vzpomínky vykvétat a zase vybledat, jako by ztrácely podstatu, proměňovaly se v obrazy ze snů, jež přicházejí a odcházejí, až se nakonec přestanou objevovat. (strana 227)
Vlčí ostrov vydalo nakladatelství KNIHA ZLIN, pro které je typická mimo jiné precizní typografie a design obálky. A tak nejen obsahem, ale i svojí vizuální stránkou je Vlčí ostrov potěšením.
Název: Vlčí ostrov
Autor Lajla Rolstadová
Nakladatelství KNIHA ZLIN
Místo vydání Zlín
Rok vydání 2016
Vydání 1.
Počet stran 242
ISBN/EAN 978-80-7473-443-4
Aktuality
-
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál... -
Co mě zaujalo na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě
7. 10. 2023 skončil 33. Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě. Jako vždy byl plný různých doprovodných programů, které se bohužel z časových důvodů mnohdy překrývaly, proto chci informovat jen o těch, kterých jsem se stačil zúčastnit.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Ti ,,odborníci,, kteří zde haní pana Vondrušku jsou zřejmě oproti němu zaujati,neboť doposud nezískali ... -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Bohužel v Německu tato situace byla již před 50 možná i více roky.Muslimové když si zřídí obec,jejich ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
potřebuji poradit jak poznat druh tropu v praxi -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
haha -
Lucemburská sága pokračuje italským dobrodružstvím
Knížka se četla skoro sama, navazovala na Válku královen. Příběh nekončí, proto bych ráda věděla jaké ... -
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...