
Recenze: Héctor Tizón
- Vytvořeno 17. 10. 2016 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Argentinský spisovatel Héctor Tizón, patřící k významným zástupcům latinskoamerické literatury, není u českých čtenářů příliš známý, přestože Muž odjinud je už třetí knihou, která se na našem trhu objevila. Zavádí čtenáře – stylově i obsahově – do zcela jiného prostředí, než hlavní proud literatury, který v současné době opanoval český i světový trh.
Pokud čtenář hledá něco výjimečného, knihu, která není koncipovaná primárně podle masového vkusu, zpravidla uspěje, pokud nahlédne do nabídky menších nakladatelství. Nakladatelství Runa, v němž Muž odjinud vyšel, má ve své nabídce mnoho pozoruhodných knih, před rokem vydalo i jinou Tizónovu knihu – Dům a vítr.
Rozevlátým způsobem vyprávění i směsicí reality a fikce, balancující na hraně pohádek či pověstí, nenechává autor čtenáře již od úvodu na pochybách, že má před sebou jihoamerickou prózu, která se v žádném případě nemíní odtrhnout od svých kořenů. Základ děje je zcela prostý – muž uprchne z vězení a přichází do malé, zapadlé vesničky, aby se v ní ukryl. Jasný a jednoznačný děj, předkládaný zpočátku autorem, však není tak bezproblémový, jak by se mohlo zdát. Héctor Tizón čtenářovu jistotu rozbíjí hned ve své předmluvě, a tak v rozporu s vyzněním dalšího textu můžeme přemýšlet, jak reálné je to, o čem muž uvažuje.
Jednou ze základních autorových myšlenek je určení identity člověka. Muž, přicházející do vesnice, je místními obyvateli považován za kněze a on, aby mohl zůstat či snad z lhostejnosti, přijme novou totožnost. Podobnou zápletku najdeme ve známé knize Josefa Škvoreckého Farářův konec. Nalezneme i další společné prvky – váhání muže zda odejít, marné pokusy vysvětlit svůj skutečný původ i střet s jinými autoritami, těmi, které představují zdánlivý pokrok. Tizón však ke všemu přistupuje jiným způsobem. Zatímco Škvorecký s typicky česky chápaným humorem vytváří situace, v nichž kombinuje vtip s melancholickým a smutným pohledem na člověka, argentinský autor filozofuje o životě a opírá se při tom o omezený rozhled místních obyvatel.
Identita, kterou muž přijal, ho nakonec pohltí. Stává se ortodoxnějším vesničanem, než jsou původní obyvatelé, a brání se pokroku. Autor nechává na čtenáři, aby posoudil sám, zda je příčinou jeho sžití s vesnicí, lenost nebo strach.
Atmosféru zapadlé vesnice dokáže Héctor Tizón vystihnout velmi sugestivně. V promluvách místních lidí se ozývá fatalizmus, bez něhož by nedokázali v nuzných poměrech přežít, překroucené věty z Bible, které někde zaslechli oni či jejich předkové. Izolace lidí vede k tomu, že některým mužovým větám ani nerozumějí, ale ten se jim nesnaží vysvětlit, co jeho slova znamenají. Hovory představují jakousi pohádkovou rekvizitu – debaty o spravedlnosti, zmínka o soutěži v hádání i pokládání hádanek.
V Tizónově románu plyne čas velmi zvláštně. Jde sice stále dopředu, muž se ve svých úvahách jen zřídka vrací do minulosti, ale ubíhá velmi pomalu. Nebýt zteřelých bot, které jsou na začátku příběhu zcela nové, snad by si čtenář – a ani muž – nevšiml, kolik jej vlastně uteklo. Celý román je poznamenán prázdnotou a stagnací. Autor zcela staví do pozadí překotný vývoj, způsobený stavbou silnice. Silnice přináší spojení s civilizací, návštěvy hodnostářů, obchod, hospodu i hudbu. To vše může čtenář vnímat jako kulisu, ale pokud bychom se řídili pouze pohledem muže, nic z toho by vlastně neexistovalo. Tím autor zdůrazňuje mužovu izolovanost, která se neustále zvětšuje, až po smrti jeho jediného přítele – slepce – dosahuje maxima.
Čtenář je nakonec konfrontován s důležitou otázkou: proč muž z vězení utíkal? Co útěkem získal? Život v izolaci v zapadlé vesnici mu nepřinesl nic lepšího. Celý život strávil ve vězení jiné identity a necítil žádnou touhu, kterou by chtěl ukojit.
Kniha Muž odjinud přináší fascinující pohled na mentalitu lidí, žijících v minulosti prostým životem v zapadlé vesnici. Muž, jehož identita je určená míněním okolních lidí, podléhá línému plynutí času a pasivně přijímá svou roli. Tím si autor sám odpovídá na otázku, kterou v úvodu pokládá. Vezmeme-li však v potaz úvod, jímž zpochybňuje další děj, nemůžeme si být jistí, zda je jeho odpověď skutečná.
Název: Muž odjinud
Nakladatel: Runa
Autor: Héctor Tizón
ISBN: 978-80-87792-19-3
Překlad: Machej, Jan
158 stran
Rok vydání: 2016 (1. vydání)
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Lidé poslechem audioknih tráví stále více času
Praha, 14. 1. 2021 - Výsledky 7. ročníku Velkého audioknižního průzkumu ukazují, že lidé stále častěji volí jako formu čtení audioknihy a poslechem mluveného slova tráví čím dál více času.
Číst dál... -
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Literatura faktu
jeto hrozne -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, bohužel kniha mi dodnes nedorazila, přestože jsme ji objednávali, tak Vám to píši, že ... -
Literatura faktu
jeto hruza -
Peklo protireformace
To si určitě ráda poslechnu. -
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Dobrý den Elen, i když je příběh primárně určen jiné věkové kategorii, tak já si užívám každý díl ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Označení vedlejších přízvuků je závislé na tom, v jakém typu textů/přepisů je potřebujete ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Jak se označují vedlejší přízvuky? -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, moc Vám děkuji za všechen čas, který budete knize věnovat. A omlouvám se, že ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...