
Recenze: Jiří Březina – Polednice
- Vytvořeno 26. 9. 2016 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Na případ zvaný Polednice upozorňoval mladý autor detektivek Jiří Březina už ve svých prvních dvou knihách. Na kopci a Promlčení tak figurovaly jako pomalu působící reklama, která měla čtenáře navnadit. Nyní nastal čas, abychom se konečně dozvěděli, co se skrývá pod záhadným názvem.
Od Jiřího Březiny to byl tah poněkud riskantní. Aby plán vyšel, muselo být splněno několik podmínek zároveň, zejména zájem čtenářů, který se ovšem nikdy nedá předvídat. Avšak hned první kniha vzbudila pozornost, a to i u odborné veřejnosti, což autorovi vyneslo Cenu Jiřího Marka.
Děj Polednice se vrací do doby, kdy Tomáš Volf začínal u policie, a se svou kolegyní Evou, také začátečnicí, řešili svůj první případ. Kritický čtenář, bazírující na logice děje, okamžitě namítne, že je nesmysl, aby dva zelenáči vyfasovali tak závažný zločin. Ano, za normálních okolností by tato připomínka byla důvodná, avšak Jiří Březina zasadil počátek Tomášovy policejní kariéry do neklidné doby personálních čistek, proto je každá pomocná ruka, v to čítaje i úplného začátečníka, dobrá.
Další děj pak trpí určitou schematičností a předvídatelností. Začátečníci pracují s nadšením a s chybami, nadřízení a osud jim hází klacky pod nohy, oni se však přesto nevzdávají, pátrají částečně i na vlastní pěst až do konce ověnčeného hořkým úspěchem. Zdá se vám, že jsem se právě dopustil prozrazení děje? Kdepak, pouze jsem text zařadil do určité kategorie detektivek, nejde o děj, pouze o charakteristiku. Přestože je text Polednice vybudován na tak známém konceptu, je poměrně zdařilý. Tomáš a Eva mají své vyhraněné charaktery a motivace, jsou povahově odlišní, i když tendenci řešit některé problémy s horkou hlavou mají společnou. Vychází však ze situace – z mládí a náhlé zodpovědnosti, snad i z loveckého pudu, nutícího lovce hnát se za kořistí hlava nehlava bez ohledu na následky.
Pátrání, podnikané Tomášem a Evou, zaujímá hlavní dějovou linii, a i když je vyprávění vedeno er-formou, převládá pohled Tomášův, výjimečně Evin. Text však oživují další zajímavé linky, zejména vnitřní monology retardované Marty, odhalující nejdůležitější momenty jejího života. V rámci moderně koncipované detektivky má čtenář možnost seznámit se v krátkých vstupech s myšlenkami vraha. Těm dal autor neotřelou formu ovlivněnou reklamou na kosmetiku.
Polednice nijak nevybočuje z dobré tradice české detektivky, charakterizované klidným, vyrovnaným tónem, bez extrémně šokujících detailů. Samozřejmě vraždy mladých dívek jsou šokující samy o sobě a bagatelizovat je by bylo necitlivé. Pokud však srovnáme typickou českou detektivku s – například – severskou, vyplyne rozdíl zcela jasně. Čeští autoři dávají přednost reálnému pojetí, v protikladu k bizarním zápletkám severských a samoúčelným scénám, které mají pouze čtenáře vyvést z rovnováhy tak, aby kniha byla alespoň něčím výjimečná.
Děj knihy je logický, jednotlivé detaily do sebe zapadají, pokud se v textu objeví jakákoliv zmínka, může si být čtenář jistý, že se později v celkovém kontextu ukáže jako funkční. Proto v Polednici nenajdeme, tak jak bývá v rozsáhlejších kriminálních románech pravidlem, odbočky do marginálních oblastí, věnujících se zcela jiné problematice.
I když neexistuje žádná zmínka o tom, že by Polednice uzavírala celý cyklus s Tomášem Volfem, chybí v ní upoutávka na další pokračování. Samozřejmě, že to není nutné, ale trochu se tím kniha ze série vymyká. Lze však říct, že ze všech tří detektivek, které Jiří Březina napsal, je Polednice ta nejlepší.
Polednice
Jiří Březina
Nakladatel: Motto
ISBN: 978-80-267-0679-3
224 stran
Praha 2016
1. vydání
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...