
Recenze: Dörte Hansenová – Starý kraj
- Vytvořeno 2. 9. 2016 1:00
- Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Když Vera jako pětileté děvčátko uprchla s matkou a sourozencem z Pruska, netušila, co ji čeká. Že zažije plno smutku a bolesti, ale i radosti a rodinného štěstí. Jaké to je, když se ocitnete v cizí zemi, mezi cizími lidmi a cítíte se tolik odlišná? A jak je možné, že právě toto má Vera společné s Annou, svou mladou neteří, kterou téměř nezná a která svůj život prožila ve městě?
Kniha Starý kraj, kterou napsala jako svou románovou prvotinu německá novinářka Dörte Hansenová, nás zavede na německý venkov do vesnice, kde se žije poklidným životem a který tu a tam rozčeří turisté či nový nadšenec, jenž se nastěhuje do čerstvě koupené chalupy. Ten se pak začne čile starat o život na venkově, biopěstování jablek a řeší, zda je dobré, že soused na vedlejším pozemku obdělává svou půdu po staru a na jabloně používá postřik proti škůdcům.
To už bych ale zabíhala do širšího kontextu. Pojďme si nejprve představit hrdinky románu. I když se autorka velmi pečlivě věnuje téměř všem vesničanům a každá postava má v knize své místo, za hlavní hrdinky mohu označit dvě ženy. Starší, Vera, žije v této vsi od svých pěti let. Tehdy sem přišla jako cizinka spolu s matkou a postupně se z odmítané osoby stala téměř inventářem chalupy. Prožila zde celý život a nikdy nedokázala odejít. Nevdala se, neodešla za manželem ani za prací. Jen studijní roky prožila jinde, aby se sem poté opět vrátila.
Druhou ženou je Anna. Veřina neteř, která žije v Hamburku, vystudovala hudbu a truhlařinu a živí ji přehrávání na flétnu ve volnomyšlenkářské hudební škole pro děti ambiciozních rodičů. Vychovává čtyřletého synka a bojuje s pocitem, že je špatná matka, když mateřství nevnímá jako svou celoživotní náplň. Stejně jako Vera na venkově, i ona si připadá jiná, než ostatní. Než ženy, matky, učitelky ve školce i rodiče potenciálních žáčků hudební školy. Když jednoho dne přijde domů, zjistí, že je jí manžel nevěrný. Aby toho nebylo málo, hodlá se s ní rozvést. Přestože se Anna setkala se svou tetou Verou jen párkrát a nikdy si nebyly příliš blízké, její další kroky vedou právě k ní. Sbalí sebe i svého synka a odstěhuje se do Veřiny chalupy, kde začíná nová kapitola života jich obou. Vera i Anna se začnou vzájemně poznávat, musí se spolu naučit žít a hlavně respektovat v chalupě jedna druhou.
Dörte Hansenová velmi čtivým způsobem zachycuje život na venkově a střetávání jednotlivých kultur. Jak se chovají starousedlíci a jak lidé přicházející z města? Dokážou se místní vyrovnat s nezdravým sebevědomím měšťáků, s jejich rozpínavostí a snahou dokázat starousedlíkům, že ti z města vědí všechno líp?
Autorka popisuje s velkým citem životy a myšlenky nejen obou hlavních hrdinek, ale i ostatních lidí žijících na venkově. Jsme svědky postupného začleňování Anny a jejího synka do místní komunity i kuriózních kousků nově nastěhovaného novináře, který z vesničanů dělá senzaci pro své články i knihu.
Nevěděla, kolik lidí už žilo za jeho studenými zdmi, muselo to být devět nebo deset generací. Slavily se tu svatby, plodily, rodily a umíraly děti, na marách v profukující chodbě tu leželi nebožtíci. Mladé ženy sem vcházely oblečené ve svatebních šatech, procházely dveřmi pro nevěsty a opouštěly dům v rakvi – stejnými úzkými dveřmi, které zvenčí neměly kliku a které se otevíraly pouze v případě svatby nebo pohřbu. (str. 42)
Kniha Dörte Hansenové mě přenesla do poetického prostředí německého venkova, kterým protéká řeka Labe a kraj je tam úrodný, přívětivý ale i drsný ke svým obyvatelům. Začetla jsem se jedním dechem a nedokázala jsem knihu odložit. Máloco mě v poslední době tak pohltilo, jako smutné, bolestné, ale místy i úsměvné příběhy usedlíků Starého kraje. Svým odkazem k venkovu mi kniha připomněla román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně či Ivety Pačutové – Vykupitel duší. Je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem poslední dobou měla možnost číst, a jsem za to velmi ráda. Doufám, že autorka se psaním románů tímto dílem neskončila, neboť bych si ráda přečetla další její texty a to co nejdříve, ať už budou z venkova, či z jiného prostředí. To, co knihu dělá tak skvělou, jsou totiž perfektní popisy zachycené s velkým citem a něhou pro venkov a přírodu, stejně jako bravurně vykreslená psychologie postav.
Opominout nelze ani krásně graficky zpracovanou obálku knihy, kde se objevují – jak jinak – přírodní motivy – růže, motýl, šípky… Nakladatelství Host si dalo na tomto vydání záležet, stejně jako autorka při psaní své knihy.
Název knihy: Starý kraj
Autor: Dörte Hansenová
Překlad: Viktorie Hanišová
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2016
Vydání: 1.
Počet stran: 264
ISBN: 978-80-7491-588-8
Ediční řada:
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...