Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Bengt Pohjanen – Faravidova říše

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
5

Mýty mají v sobě cosi fascinujícího, něco, co se vymyká racionálnímu úsudku a útočí rovnou na emoce. Možná to způsobuje vědomí, že kořeny příběhu se skrývají v nedohlednu dávných časů a můžeme v nich hledat a pátrat. Kniha Faravidova říše Bengta Pohjanena je zdařilým umělým mýtem, založeným na těch skutečných.

 



Faravidova říšeFaravidova říše nevznikla jen z pouhého rozmaru autora, ani proto, aby zaujala širokou čtenářskou obec. Pro Bengta Pohjanena se největší motivací stala snaha buditelská. Na rozdíl od velkých národů, které nemusely nikdy v minulosti bojovat za svou identitu, mimo jiné určenou vlastním jazykem, vědí Češi, oč jde. Alespoň někteří. Kniha Faravidova říše je psaná jazykem meänkieli, podobným finštině, kterým mluví malá skupina obyvatel nejsevernější části Švédska v okolí Botnického zálivu. Bengt Pohjanen sice není jediným autorem, píšícím tímto jazykem, avšak patří mezi ty nejvýznamnější. 

Bengt Pohjanen je spisovatel trilingvní, vládne – kromě zmíněného jazyka meänkieli – také švédštinou a finštinou. Autorův vztah k místu, jehož jazyk se snaží chránit, charakterizuje to, že Botnický záliv se finsky nazývá Pohjanmaa. 

Faravidova říše je koncipovaná jako severský epos, popisující putování hlavního hrdiny Ingvara, jeho formování a konečné zasvěcení. V této oblasti je možno označit Ingvarovu postavu za archetyp. Pohjanenův hrdina prochází dokonce dvěma zasvěceními. Přijímá křest a jméno Ingvar se mění na Ondřeje, posléze nalézá království svých předků a mění se na Faravida II. Transformace je provázena putováním, hrdinové eposů nevyspívají prostřednictvím studia knih, musejí poznávat život a svět. Proto se i Ingvar musí rozloučit s krajem, v němž vyrůstal. Jeho pouť nemá konkrétní cíl, nechává se unášet náhodou.

Stejně jako Ingvar cestuje, nalézá a postupně přijímá jednotlivé střípky zasvěcení, prochází knihou i víra v různých podobách. V tom se odráží proces, jakým bylo původní pohanství pomalu vytlačováno křesťanstvím, a také jak si lidé nové náboženství přizpůsobovali svým zvyklostem. Dodnes nacházíme v křesťanských svátcích dávně stopy víry předků, což ale také svědčí o schopnosti křesťanství ustoupit v zájmu evangelizace i v podstatných detailech.

Pohjanenovi se podařilo dokonale vystihnout nejen tón severského eposu, ale i jeho další atributy. Vkládá do něj čaroděje i hrdinské činy mladého hrdiny. Přitom z něj nedělá neohroženého a statečného reka, často píše o jeho pochybnostech a strachu, přesto se ve vypjatých chvílích vzmuží. Často mu ale pomůže náhoda, která je však spíše interpretovaná jako osud. Ano, staré i moderní pojetí hrdinů nepřipouštějí náhodu, pouze osud a předurčení.

Děj knihy je zasazen do 11. století, do oblasti, o níž náš dějepis příliš nemluví. Proto je velmi zajímavý autorův doslov, který alespoň částečně dá obsah knihy do historického a místního kontextu. Užitečná je také závěrečná poznámku překladatele Michala Kováře Bengt Pohjanen a staronový národ Severu. Je dobře, že kniha našla překladatele, který se v problematice dobře orientuje, protože jedině tak může být překladatelská práce smysluplná. Domnívám se však, že v jiném případě by české vydání vůbec nevzniklo.

Faravidova říše
Autor Bengt Pohjanen
Překlad Michal Kovář
Nakladatelství Pavel Mervart
Místo vydání Červený Kostelec
Rok vydání 2016
Vydání 1.
Počet stran 190
ISBN/EAN 978-80-7465-205-9
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Jaký byl 31. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě?

    Všichni vědí, jaký vliv měl v minulém roce koronavirus na kulturu v České republice, ostatně zasažen byl celý svět. Mohlo by se tedy zdát, že zrušení knižního veletrhu je jen drobností. Ale z drobností sestává celý život, takže lidé, kteří mají k takovým akcím vztah, to pociťují jako tvrdý zásah.

    Číst dál...  
  • Znovu začínáme

    Milí čtenáři,

    naše krátká odmlka se chýlí ke konci, stejně jako léto a prázdniny. Od 28. 8. 2021 začnou opět pravidelně vycházet recenze, nejprve s trochu menší frekvencí, ale ta se velmi brzy zvýší, protože plány našich vydavatelství vypadají velmi zajímavě a jistě bude co číst a čem psát. Doufám, že jste léto využili k odpočinku, pokud ne v zahraničí, jak jsme si v poslední době zvykli, tak aspoň na krásných místech u nás. K odpočinku patří také četba a pokud vás něco zaujalo, chtěli byste se o svůj čtenářský zážitek podělit s ostatními a našli odvahu k tomu, abyste zkusili napsat recenzi, ozvěte se nám na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Třeba se z toho vyvine zajímavá spolupráce.

    Těším se na nové setkání s vámi.

    Jiří Lojín

    Šéfredaktor

     

     

     

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení