
Recenze: Klaus Modick – Koncert bez básníka
- Vytvořeno 26. 8. 2016 1:00
- Autor: Petra Šmejdová

Tři dny v životě člověka mohou znamenat víc, než se může zprvu zdát. Na pozadí třech dní sledujeme příběh vystřízlivění z přátelství, lásky a sounáležitosti, které postupně vyprchávají, až zbudou jen pochyby o jejich pravdivosti a příznačná pachuť. To a mnohem víc najdete ve vyprávění o krátké životní etapě německého secesního malíře Heinricha Vogelera, které do podoby knihy s názvem Koncert bez básníka sepsal Klaus Modick.
Titul je nejnovějším počinem nakladatelství Host, který zapadá do linie knih 1913 (2013) a Ostende (2014). Po předchozích dvou titulech čtenářům Koncert bez básníka znovu přibližuje téma života umělecké bohémy v první polovině minulého století, které je pro mě osobně neustále velmi atraktivní a živé. Všechny tři knihy se točí kolem situace středoevropské společnosti a jejích osobností. Z hlediska chronologie času se příběh knihy odehrává na samém začátku 20. století.
Heinrich Vogeler, známý německý secesní malíř a hlavní postava knihy, se na začátku léta 1905 připravuje na svou největší výstavu a převzetí Zlaté medaile jako ocenění za přínos umění. V době, kdy dosahuje největšího uznání a slávy, umělec paradoxně podléhá pochybám o vývoji vlastní umělecké tvorby i rozhodnutí nezvěčnit odcizeného přítele na obraze, a zachytit tak podivnou atmosféru jednoho letního večera. Podtitul knihy Román o tom, jak básník Rilke zmizel z nejslavnějšího obrazu německé secese je proto naprosto výmluvný.
Vogelerovýma očima zároveň pronikáme do společenských i uměleckých poměrů té doby v Německu, jeho vztahu s básníkem Rilkem i křehkého manželského svazku narušovaného Vogelerovým až nezdravým pracovním nasazením. Jako známý secesní umělec je součástí kolonie ve Worpswede na severu Německa, kde se stýká s ostatními umělci a umělkyněmi a kam posléze uvádí i Rainera Mariu Rilkeho.
Klaus Modick nemusí být životopiscem známého malíře ani ještě známějšího básníka, aby mohl napsat tak působivý příběh o zklamání, obětování i sobectví. Kvůli vystižení obou uměleckých charakterů čerpal z dostupných osobních deníků a dopisů. Bez ohledu na skutečné povahy obou umělců si myslím, že takto dobře popsaný rozporuplný vztah dvou přátel ve čtenářích vzbudí zájem o jejich osoby a dílo.
Clara by mohla u Rodina studovat sebevíc – ženy byly pro Rilka milenkami, v nejlepším případě múzami.
„Dívky, básníci jsou, kdo od vás se říkat učí, co pro vás jest opuštění.“
Když Rilke takhle dychtivě hrábl do strun lyry, slovo „dívky“ pochopitelně zprvu znělo uším libě. Jenže co to mělo znamenat? Znamenalo to, že básníci měli Říkat, malíři Ukazovat, zatímco ženám zůstalo Bytí. Zejména Bytí-zde, nestálá Připravenost pro básníky a malíře. Rilke ženy potřeboval. Ale v podstatě je nemiloval. (Str.30)
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...