Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Jenny Downham – Ještě než umřu

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Smrt je součástí života. Je to položka, se kterou musíme počítat v každém případě. Někdy přijde až ve chvíli, kdy jsme prožili krásný život plný úžasných zážitků, často se ale přikrade nepozorovaně v momentě, kdy si myslíme, že máme celý život ještě před sebou. Tak jako v případě hlavní hrdinky knihy Ještě než umřu Tessy.

 



Ještě než umřuTessa se o své leukémii dozvěděla, když jí bylo dvanáct. Čtyři roky se snažila se svou nemocí bojovat. Chtěla žít. Chtěla tu být pro svou rodinu, svou nejlepší kamarádku i sama pro sebe. Chtěla vše, co může holka ve dvanácti chtít. V šestnácti už je ale Tessa se svým koncem smířená. Ví, že už na světě dlouho nebude, a tak se rozhodne se svou nemocí vypořádat po svém. Sepisuje si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, než zemře.

Na první pohled jsou to banality – zajít si na diskotéku, ochutnat alkohol, vyspat se s klukem, některé položky jsou pro dospělého člověka i nesmyslné, jako třeba být slavná, ale pro Tessu jsou to zážitky, které ji budou hřát ve chvíli, kdy bude připoutaná na lůžku a nebude už moci vůbec nic. Nejdřív se přestane hýbat, pak už se jí bude špatně mluvit a nakonec…

Ještě než umřu je velice citlivě napsaný příběh o boji se závažnou nemocí. Tento boj bývá předem prohranou bitvou, a tak na obou stranách – u nemocného i u jeho nejbližších – bývá častý vztek a beznaděj.. Pro rodiče to musí být těžké, protože není správné, aby jejich dítě umíralo dřív než oni, a nechtějí se vzdát, i když vědí, že konec už je blízko. A dotyčný nemocný? Ten má především strach ze smrti, strach z toho, že bude sám, a taky je smutný, sobecký, ale i občas i smířený a šťastný, protože už se blíží konec bolestí, injekcí a věčných návštěv lékařů. 

Autorka dokázala ve svém příběhu popsat niterné pocity hlavní hrdinky, která na jednu stranu ví, že už jí nikdo a nic nepomůže, ale neustále hledá okolo sebe znamení, která by jí pomohla uzdravit se. Díky faktu, že autorka nechá hlavní hrdinku vyprávět, může čtenář jen naslouchat a doufat, že se nakonec karta přeci jen obrátí. 

Musím se přiznat, že i když jsem byla smířená s tím, že vyprávění neskončí happyendem, plakala jsem. Slzy mi tekly proudem jako bych dotyčnou znala. Tak moc jsem vnímala její bolest, tak moc jsem cítila to, co prožívá její rodina, že jsem zapomněla na čas a své okolí. Když jsem knihu dočetla a zavřela, měla jsem v sobě velký pocit ztráty a za to autorce děkuji. Cením si umění spisovatelů vyvolat ve svých čtenářích jakékoliv emoce a tyto emoce byly opravdu silné.

A i když příběh nebyl optimistický, byl ze života a nabídl čtenáři velkou možnost k zamyšlení. Žijeme opravdu tak, jak chceme? Využíváme svůj čas rozumně, ale zároveň jsme i šťastní? A co bychom dělali my, kdybychom byli v kůži hlavní hrdinky? Takže i když je příběh smutný a končí smrtí, je to oslava života. Je to koktejl emocí, který musíte vypít až do samého dna, a i když je chvílemi hořký, je to zkrátka život a vy byste měli být šťastní, že ho můžete žít. 

Zdánlivě obyčejné téma, které bylo v literatuře použito už několikrát, nemocná, která se snaží využít poslední chvilky svého života… pro většinu lidí vzdálené a nepochopitelné téma, pro hrstku něco, co bohužel zažili na vlastní kůži. Ale pro všechny by to měl být příběh, který by jim měl otevřít oči.

Ukázka

Za poslední čtyři roky za mnou nikdy nepřišli všichni tři najednou. Dostanu strach. Vejdou tak vážně, Cal mačká mámě ruku, máma vypadá mimo, táta jim drží dveře. Potom všichni tři stojí u postele a dívají se na mě. Je to jako nějaká hrozivá předtucha dne, který přijde. Později. Teď ještě ne. Den, kdy je neuvidím, jak se dívají, nebudu se moc usmát ani jim říct, aby mě přestali děsit a sedli si. (str. 62)

Ještě než umřu
Autor Jenny Downham
Překlad Kateřina Lipenská
Nakladatelství Eroika
Místo vydání Praha
Rok vydání 2016
Vydání 2.
Počet stran 244
ISBN/EAN 978-80-87409-32-9
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry

    Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.

    Číst dál...  
  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení