
Recenze: Nela Rywiková – Děti hněvu
- Vytvořeno 13. 8. 2016 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Ostrava, přestože má statut třetího největšího města republiky, trochu se vymyká představě rušné a lidnaté metropole. Vždy byla a dosud je velmi specifická. Právě tam zasadila Nela Rywiková děj své druhé detektivky nazvané Děti hněvu.
Do ostravské čtvrti Přívoz autorka umístila i svou první knihu Dům číslo 6, velmi dobře využila zvláštní atmosféru chátrajících míst, které ovšem mají svou neopakovatelnou historii. Ta ovšem umírá a ustupuje novému. Můžeme hovořit o pokroku, ale také o nenávratné ztrátě. Tentokrát se čtenář dostane do prostředí stejně zbědovaného, obývaného feťáky, gamblery, prostitutkami a prostituty.
Tentokrát se ostravská policie dostává do pohotovosti po nálezu vycpané mrtvoly místního podnikatele a dvojice vyšetřovatelů Vejnar a Turková musí nalézt tajemného taxidermistu, i když se k nim dostane jeho vzkaz, že práci sice provedl, ale nevraždil.
Nela Rywiková do své detektivky zakomponovala i další motivy – propojení politiky a podnikatelského prostředí a, stejně jako v předchozí knize, změny, kterými ostravská čtvrt prošla během dvacátého století. Tentokrát jim věnuje výraznou vedlejší linii, která prochází druhou světovou válkou a poválečnými lety. Hrdinou tohoto vyprávění je chlapec, trpící za neexistující prohřešky svých rodičů. Připojení vedlejšího děje k hlavnímu je ovšem trochu vynucené a nefunkční. Mezi jednotlivými liniemi zeje zřetelná mezera, na několika místech ledabyle sestehovaná nápadnou nití.
Jednoznačným kladem detektivky Děti hněvu je sugestivně vykreslené prostředí. Nela Rywiková dokáže vnímat město v jeho celku, ale i detaily, jako jsou jednotlivé ulice, domy a lidé, kteří v nich bydlí. Pro někoho může představovat Přívoz jen špinavé a zanedbané místo, do nějž není radno se vydávat po setmění a snad ani za světla. Nele Rywikové se jeví jako živý organizmus, který má svou minulost a jeho obyvatelé nejsou jen feťáci bez výrazu, ale lidé se svými osudy, často velmi dramatickými. Stejně důležitá – jako vnímání a cítění – je schopnost zprostředkovat vše svému čtenáři, a to Nela Rywiková také umí.
Stejně jako v knize Dům číslo 6 používá autorka obecný jazyk, zdařilý přepis ostravštiny. Nezneužívá jej, tímto jazykem mluví jen některé postavy. V současné době, se hodně lidí odchyluje od místních jazykových mutací a vlivem sdělovacích prostředků se přiklání k zprůměrované formě mluvy (záměrně nepoužívám výrazu „spisovné“, k té má čeština ve sdělovacích prostředcích velmi daleko). Ostravština Nely Rywikové není parodií, jakou často slýcháme v zábavných pořadech. Autorka si ani nemusela dávat pozor na čistotu nářečí, protože jde o živý jazyk, který se neustále mění a vyvíjí a obsahuje mnohé odchylky.
Atmosféra místa v knize Děti hněvu je její největší devizou. Děj a zápletka už působí méně přesvědčivě. Odhlédnu-li od zmíněné naroubované druhé linie, pak mě nepřesvědčil motiv pachatele a vůbec už nevidím důvod pro složitou cestu, vedoucí k vycpání mrtvoly. Snad se autorka chtěla přiblížit oblíbeným severským detektivkám, v nich vždy musí být něco, co čtenáře šokuje a co mu má přivodit lehké zhoupnutí žaludku. Příliš to nekoresponduje s charakterem českých detektivek, které bývají poněkud decentnější. Samozřejmě to nemusíme brát jako dogma, ale i drastické momenty by měly mít svou logiku.
Děti hněvu je dobrá kniha, ale čtenář by se měl víc oddat atmosféře a v některých případech příliš nepřemýšlet nad pravděpodobností příběhu či otázkami koncepce literárního díla. V neposlední řadě by se mohl čtenář zamyslet, kolik míst, která měla zajímavou historii, v současné době musí ustupovat nové výstavbě, která už ztrácejí charakter bydlení pro lidi, ale stávají se developerskými projekty, určenými pro business.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...