
Recenze: Vlastislav Toman – Příchod bohů
- Vytvořeno 5. 8. 2016 1:00
- Autor: Štěpán Ledvinka
- Zobrazeno: 1275

Po románech známého komiksového autora a redaktora kultovního ABC mladých techniků a přírodovědců Václava Šorela přichází Nakladatelství XYZ s knižním počinem dalšího redaktora a také zakladatele a dlouhodobého šéfredaktora ábíčka a tvůrce komiksů Vlastislava Tomana. Povídkový soubor se jmenuje Příchod bohů. V knize nalezneme povídky z let 1957 až 1966 a 2008 až 2016. Se starými známými, jako jsou náčelník Ru, Kruan a Malý bůh, ale i novými hrdiny nás autor provede různými kouty vesmíru.
Recenzování knihy povídek je velmi nevděčná a obtížná práce, neboť je třeba hodnotit knihu jako celek, ale přitom každá povídka může mít velmi rozdílnou úroveň.
Snad každý malý kluk snil o tom, že se stane kosmonautem a bude objevovat vzdálené kouty vesmíru. Pro jitření fantazie se pak obracel k vědecko-fantastickému žánru. I mě toto období potkalo (a někdy se přistihuji, že mě ani po 30 letech neopustilo). Mezi mé oblíbené autory pak patřili i Václav Šorel a Vlastislav Toman, proto jsem přivítal, že se nakladatelství XYZ rozhodlo vydat příběhy, které mne provázely dětstvím. Část povídek bylo základem budoucích – dnes bychom řekli kultovních – komiksů a další vycházely časopisecky.
Kniha povídek Vlastislava Tomana Příchod bohů se skládá ze dvou částí. V první části je devět povídek, které vznikly v šedesátých letech, ve druhé části, obsahující čtyři povídky, se čtenář (čtenářky nevyjímaje) setká s tvorbou z počátku nového milénia, konkrétně z let 2008–2016. Pro generace čtenářů ABC mladých techniků a přírodovědců nebude část povídek úplně neznámá, neboť podle dvou z nich, Příchodu malého boha a Příchodu bohů, napsal v sedmdesátých letech scénář k dnes již legendárním komiksům, které ilustroval František Kobík.
Mezi povídkami z počátků autorovy tvorby do šedesátých let a těmi, které vznikly po roce 2008, je zřetelný rozdíl. Prvních devět povídek je plných optimizmu a nadšení z toho, jak se lidstvo spojí, překoná své rozdíly a soustředí se plně na objevování a dobývání vesmíru. Povídky mají nápad a děj, ale pro mne postrádají reálné pozadí pramenící z rozdílnosti kultur, sociálních, politických a náboženských poměrů, které mezi lidmi byly, jsou a budou neustále přítomny. Všechny tyto parametry autor nebere v potaz a tím ochuzuje děje i zápletky svých příběhů.
Druhá část povídek z let 2008 – 2016 má úplně jinou atmosféru než soubor předchozí. Autor se například v posledních dvou povídkách vyznává ze svého ateizmu (nic proti tomu), snaží se sdělit i něco víc ze svých osobních postojů a názorů, snad pod vlivem současného muslimského terorizmu. Odsuzuje zde všechna náboženství, která lidstvo provázejí od jeho počátků, a Boha jako nadpřirozenou bytost nahrazuje nadpřirozeným hlasem Vesmíru (což mi přišlo velmi zvláštní) či mimozemskou civilizací.
Po pravdě, právě tyto dvě poslední povídky z let 2008 – 2016 jsou podle mne z celé knihy nejslabší. Autor krkolomně vysvětluje, že Bůh neexistuje, ale existuje tajemný, neviditelný a neznámý hlas Vesmíru, ale neříká, proč bychom právě tento hlas nemohli za Boha označit. Je zde stejně nadpřirozený jako Bůh v představách mnoha lidí. Dále z nebe spadlé podezření o pronásledování ze strany Vatikánu. Cožpak „důkaz“, že Bůh neexistuje, by se dotknul jen katolíků? A co další monoteistická náboženství či odnože křesťanské víry, jejich představitelům by to bylo jedno, ti by neměli stejný důvod k pronásledování takového člověka?
V neposlední řadě se neubráním srovnání autora s jeho kolegou z ábíčka Václavem Šorelem. Šorelovy texty jsou plné technických detailů a jejich podrobných popisů, to u Vlastislava Tomana není a myslím, že to textu přidává na svižnosti. Technika není tím nejdůležitějším v jeho příbězích, ale je to lidská touha dostat se dál a dál ke hvězdám, až na samotné hranice vesmíru.
Příchod bohů není náročnou literaturou, ale velmi příjemným, zajímavým a poutavým čtením ideálním na prázdniny.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...