
Recenze: Miroslav Boček – Příliv
- Vytvořeno 2. 8. 2016 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Jak dlouho může fungovat společnost současného typu? Do jaké formy se transformuje? A jakým způsobem? Možná jde o otázky kladené předčasně, ale možná budou aktuální dřív, než bychom se nadáli. V literatuře však není nikdy brzy a hypotetické odpovědi můžeme dostat třeba v novele Miroslava Bočka Příliv.
Společnost se hroutí, ve městě vládne chaos, v luxusních čtvrtích není bezpečno. Tlupy nespokojenců táhnou ulicemi a vyvolávají napětí ústící v násilí. Do popředí děje se dostává dvojice, svázaná událostmi, které se staly v dávné minulosti. Postavou, která jí spojuje, je zesnulý ředitel Korporace. Vyšetřovatel, živící v sobě křivdu minulosti, se mu chce pomstít prostřednictví jeho dcery Marie.
Hnutí, přerůstající v revoluci, jakkoliv by mělo být dějinně významné, v příběhu ustupuje do pozadí, zůstává z něj pouze nevýrazná kulisa, sloužící k tomu, aby byli hrdinové vytrženi ze svých běžných životů a postaveni do situací, v nichž se ostře projevují jejich skutečné charaktery. Marie však nebojuje pouze o vlastní existenci, autor ji vše udělal ještě těžší. Náhodou se setkává s malou dívkou Anežkou, vůči níž brzy začne cítit zodpovědnost. Vyšetřovatel má na Marii další páky.
Děj je poměrně komorní, odehrává se v několika základních liniích – sleduje Vyšetřovatele, interakci mezi vyšetřovatelem a Marií, Marií a Anežkou, Anežkou a Jiřím, mužem, který se Anežky ujal.
Vyšetřovatel představuje totalitu, vyrůstající z podhoubí bouřlivých společenských změn. Lidé, kteří bývají vždy nadšeni představou nadcházející svobody a zlepšení životních podmínek, málokdy postřehnou, jak místo jedné vládnoucí garnitury nastupuje jiná, ale v podstatných rysech stejná. Zejména proto, že skutečná moc moderního světa zůstává skryta. Vyšetřovatel zůstává v pozadí, ale tahá za nitky, ničí své nepřátele a získává vliv. Má všechny rysy houževnatého člověka a nezapomíná, neodpouští.
Způsob, jakým se snaží Vyšetřovatel získat moc, je totalitní. Nesejde na tom, pod jakým názvem se takový řád skrývá a kým se zaštiťuje. V konečném důsledku všechny totality hlásají štěstí a spokojenost všeho lidu. V novele Miroslava Bočka však není podstatná politika, důležitá je, jakým způsobem ji provádí Vyšetřovatel, politika je jako odraz jeho osobnosti. Marie funguje jako protiváha, pozice, do níž se dostává nechtěně. Vzhledem ke svému společenskému postavení by měla patřit do tábora vládců, Vyšetřovatel však tuto neviditelnou osu vládci – poddaní vyklonil tak, že z bývalých vládců se stává malá skupinka nepatřící nikam, pouhá lovná zvěř bez budoucnosti. V knize Příliv se ocitáme v hroutícím se režimu, podobném tomu současnému, který nazýváme demokracií. Přesto je bouřící se masa poddaný, sloužící těm, které si ve své naivitě a bezmoci volí jako své zástupce. Ironický sebeklam, jemuž už mnoho let podléháme.
Zvláštní roli v knize hraje Jiří. Bukolický život, který si zařídil mimo město, naruší Anežka, kvůli níž se vrací do nebezpečné zóny. Jiří je symbolem smíření se s neuspokojivým životem plným zklamání a nalezení klidu. Existuje víc důvodů, proč se z něj nechá vyrušit, ale to autor neřeší.
Příliv může zpočátku na čtenáře působit jako společenský román, sledující sociální aspekty velkých změn. Ve skutečnosti se však ve vzrušené atmosféře odehrávají osamělé příběhy, a to ne zcela realistickým způsobem. Některé scény působí snově a jejich interpretace není zcela jasná. Mimo jiné to vyplývá i z ambivalentního vztahu Vyšetřovatele k Marii, vše však směřuje k jediné snaze – ponížit ji. Novela má zajímavou zápletku, i když některé motivace působí nepřesvědčivě, ale slouží spíš pro posouvání děje. Kniha je Bočkovou prozaickou prvotinou, ovšem vyzrálou a nesporně hodnou pozornosti.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...