Recenze: Hana Hindráková, Jiří Johánek – Lovci lebek

Vytvořeno 11. 7. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Zprávy o úspěšných zásazích elitní skupiny policistů nazývané Lovci lebek občas problesknou v médiích. Díky nim se nemohou zločinci cítit zcela bezpečně, ani když uprchnou do zahraničí nebo mají vlivné přátele. Je jasné, že lidí ulovených Lovci lebek není mnoho a náklady na jednu takto získanou hlavu jsou vysoké, ale ve státním rozpočtu se nachází spousta nesmyslnějších položek. Kniha Lovci lebek Hany Hindrákové a Jiřího Johánka vychází právě z činnosti tohoto útvaru. 

Pro Jiřího Johánka představovala kniha první příležitost představit se čtenářům, ale její téma mu bylo jako policistovi profesně blízké. Hana Hindráková je naopak zkušenou spisovatelkou, avšak příběh situovaný do čistě českého prostředí je pro ni poněkud netypický. Její poslední knihy se zpravidla odehrávaly v Africe a věnovaly se tamním problémům. 

Hlavní hrdina knihy Jaroslav touží sloužit u Lovců lebek a po jisté době se mu, díky kamarádovi, jeho přání splní. Je zvláštní, že na tak citlivou pozici byl přijat muž jeho typu – zadlužený, navíc z hazardní hry. Každého by pravděpodobně napadlo, že je takový člověk vydíratelný a nespolehlivý. Vtírá se myšlenka, že pokud byl Jiří Johánek opravdu svědkem toho, že by k elitním jednotkám byli přijímáni takoví členové, je asi u policie něco v nepořádku. Předpokládejme však, že jde spíš o literární licenci, vytvářející výchozí pozici pro nadcházející zápletku. 

V knize najdeme pouze jednu výraznou dějovou linii, pokud autoři odbočí, pak jen na chvíli a pak se hned rychle vracejí zpět k Jaroslavovu příběhu. Také retrospektivních ohlédnutí není v textu mnoho, samozřejmě je občas potřeba něco dovysvětlit, proto se autoři bez hrdinovy minulosti neobejdou úplně. 

Jaroslav, jak by mohli jeho nadřízení předpokládat, kdyby se o něj dříve víc zajímali, je typem problematického člověka, padajícího z průšvihu do průšvihu. I když se snaží, někdy se nedokáže obejít bez alkoholu a osamělého lovu zločinců, který není v týmu, kde je jeden člen závislý na druhém, příliš ceněný. Místo sehrané práce elity policejního sboru nám tak autoři servírují hrdinu holeovského typu. Naštěstí jen do určité doby, než pochopí, že práce u Lovců lebek je trochu jiná, pokud má být úspěšná. 

Lovci lebek mají spád tak, jak se od knih takového žánru očekává. Co se většinou očekává také, je dobrý konec. Autorská dvojice zvolila vyústění trochu jiné a čtenář, který netrvá na schematické struktuře příběhu, bude určitě spokojenější, než kdyby předem věděli, jaký bude jeho konec.

Čtivost knihy je nepochybná, bohužel některé věty působí neobratně a to poněkud ruší, i když v knize s detektivním zaměřením či thrilleru čtenář nemůže hledat příliš velké literární ambice. Za trochu problematické považuji prvoplánové použití obrázků lebek jako ilustrace. Celek však dopadl velmi dobře, zejména díky schopnosti Hany Hindrákové hledat a nalézat zajímavá a znepokojivá témata. V tomto případě sice v knize chybí apel na vnímání problémů chudých lidí, tak jak jej známe z knih o Africe, je však nahrazen zasvěceným pohledem do speciální policejní práce, který do textu vložil spoluautor knihy Jiří Johánek. Jeho spoluautorství je zárukou reálnosti, čtenář může mít oprávněný pocit, že čte o opravdových kauzách. To zvyšuje přitažlivost příběhu, protože lidé si libují ve skutečných osudech nebo v takových, které by se skutečně mohly odehrát.

Lovci lebek

	Autor	Hana Hindráková, Jiří Johánek
	Nakladatelství	Grada
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	224
	ISBN/EAN	978-80-247-5810-7
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny

Komentáře   

 

0 Odp.: Napínavý příběh z atraktivního prostředí — Aldora 2016-07-11 21:44

Co je to prosím hrdina holeovského typu? To slyším (respektive čtu) poprvé.

A jen poznámka: nemyslím si, že by v thrilleru nebo dekektivce "čtenář nemohl hledat příliš velké literární ambice". I v těchto žánrech lze nalézt kvalitní beletrii.

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments