
Recenze: Julian Barnes – Stolek s citróny
- Vytvořeno 12. 5. 2016 1:00
- Autor: Lucie Sigmundová
- Zobrazeno: 1787

Nakladatelství Plus vydalo další knihu Juliana Barnese a zase je výborná. Pokud vás už v minulosti tento britský prozaik oslovil svými vysoce ceněnými díly, pak je Stolek s citróny trefou do černého. A pokud jste se o Barnesovi ještě nedoslechli, máte možnost to napravit. Začít můžete třeba povídkami o stárnutí. Skličujícím tématem se nenechejte odradit. Jsou opravdu čtivé, místy roztomile hravé. A opravdu pro každého.
Stolek s citróny je přesně ten typ knihy, která zanechává ve čtenáři emoce. Každá jedna povídka je mistrně odvyprávěná, vypointovaná a pracující s tíživým tématem stárnutí. Barnes je však ke svým postavám laskavý, takže povídky jsou podány s lehkostí a dojímají nedepresivním způsobem. Kniha jako celek strhává mytickou masku stáří jako moudrého a vznešeného, k tomu také můžeme připočítat i úspěšnou destrukci stereotypu „asexuální“. Nakonec, jak Barnes ukazuje, stáří je divoké, nešťastné i zlomyslné, je to období závratných odhalení i milostných vzplanutí.
Autor své postavy obdařil osudem nejkrutějším, totiž běžným životem, který zahrnuje témata jako smrt, láska, jež nedojde šťastného konce, lidská nedorozumění, nemoci a jiná dramata. Všechny povídky jsou na velmi vysoké úrovni, jak už je u Barnese ostatně zvykem. Některé tuto vysoce posazenou kvalitativní laťku ještě přeskakují. Jako velmi zdařilé hodnotím především povídky Apetýt a Zahradní klec (tematika manželství), za zvláštní pozornost stojí i Znovu ožít. Povídka, která je více, než co jiného velmi škodolibou vypravěčskou hrou. Na počátku předkládá vypravěč romantický příběh o platonické lásce jistého umělce k jisté herečce. Tuto romanci ale posléze začne narušovat cynický pohled moderního člověka. Vypravěč demaskuje sám sebe, způsob vyprávění, pochybuje, polemizuje nad verzí, kterou právě předložil, a čtenáře doslova týrá. Byla ta romantická láska tak či onak? Byla vůbec romantická? „Měli spolu sex?“ ptá se hlas dnešní doby.
Rozhodně je Stolek s citróny kniha, kterou stojí za to přečíst. Povídek je celkem jedenáct, jsou krátké a přitom je v každé z nich perfektně vystiženo drama lidského života. Co víc, kniha nenudí. Přestože základní myšlenka všech příběhů je stejná. Odehrávají se totiž v různých dobách, stejně jako se různí samotní vypravěči. Jednou je na příběh nahlíženo optikou ženy starající se o manžela, kterého rozleptává stařecká demence. O rozporech manželského páru vypráví jejich dospělý syn. Příběh nenaplněné lásky popisuje vševědoucí vypravěč shora shlížející na osudy milenců.
Barnesovo vyprávění je jedna velká záludná hra s fiktivními charaktery i známými postavami našich dějin. Je tíživá svou upřímností, ale zábavná svou nápaditostí. Povídka Znalost francouzštiny je dokonce vystavěna jako sbírka dopisů, které stará žena z domova důchodců začala posílat Julianu Barnesovi po přečtení jeho knihy Flaubertův papoušek. Tímto odkazem do „reality“ dostal příběh zcela jiný rozměr.
Četba Stolku s citróny je zážitek. Barnes je občas humorný a především k postavám přistupuje s citem. Krátké povídky se výborně čtou, knihu lze díky tomuto formátu dle potřeby odkládat a zase se k ní vracet. I když, jakmile se do ní jednou pustíte, tuším ji už budete chtít dočíst.
Ukázka z knihy
Ve společnosti jiných lidí je na něj spoleh. Čímž chci říct, že se před nimi chová slušně. Pousměje se na ně a přikývne, jako starý učitel, který pozná někdejší žáky, ale nedokáže si vybavit jejich jména nebo rok, kdy dotyční chodili do šesté třídy. Vzhlédne k nim, tiše si ucvrnkne do vložky a řekne: „Jste moc sympatický člověk, on je moc sympatický člověk, vy jste moc sympatický člověk,“ na cokoli, co oni řeknou, a oni odejdou a při tom jim bude táhnout hlavou: Ano, jsem si skoro jistý, že mě poznal, někde hluboko pod tím vším to pořád ještě je on, je to samozřejmě hrozně smutné, smutné pro něj a smutné pro ni, ale myslím, že mě rád viděl, a já jsem povinnosti učinil zadost. Já za nimi zavřu, a když se vrátím, přistihnu ho při tom, jak strká čajový servis přes okraj stolu a rozbíjí další šálek. Řeknu mu: „Ne, tohle se nedělá, nech to na tácu,“ a on odpoví: „Vrazím ti ptáka do tvý tlustý prdele a pořádně ti ji protáhnu a pak se na tebe vystříkám, cák cák cák.“ (str.196-197)
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Hotel Winterhouse
Text patri tady -
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...