
Recenze: Haruki Murakami – Hon na ovci
- Vytvořeno 7. 5. 2016 3:00
- Autor: Jiří Lojín

Hon na ovci, kniha vydaná letos nakladatelstvím Odeon, nepatří k Murakamiho nejnovějším dílům. Vznikla v roce 1984 a překlady do jiných jazyků jsou delší dobu k dispozici. Nyní si román může čtenář vychutnat i ve výborném českém překladu Tomáše Jurkoviče.
Hlavní hrdina románu se řízením osudu dostává do situace, kdy je nucen vydat se na zvláštní cestu, na jejímž konci by měla být ovce zcela zvláštního druhu. Čtenář, který se už setkal s Murakamiho romány typu Kafka na pobřeží, tuší, že na ovci bude něco mystického a cesta mladého hrdiny bude v určitém smyslu symbolická.
Přestože vychází Hon na ovci u nás teprve teď, je potřeba při čtení mít na paměti, že jeho vznik předchází dokonce i Hard-Boiled Wonderland. Typické rysy, které se v knize objevují, jsou vlastně kořeny Murakamiho tvorby a na jejich ozvěnu narážíme postupně v dalších dílech, které má už pilný čtenář tohoto světově uznávaného japonského autora dávno přečtená.
Děj románu je poměrně jednoduchý, jeho těžiště spočívá spíš v souboru témat, jejichž zabarvení kolísá mezi filosofií a mystikou. Některé principy procházejí celou knihou, například identifikace člověka – potažmo tvora – s jeho jménem. Hlavní hrdina nemá jméno, jeho přátelé pouze přezdívky, o své dívce mluví jako o přítelkyni a ani kocour nemá na jméno nárok. To mu musí dát až řidič luxusního vozu. I tak dostane kocour jméno odkazující na zcela jiného tvora.
Dalším výrazným rysem je jednoduchost, jakou se hlavní hrdina blíží k cíli, přestože ani neví, k čemu ten cíl slouží. Dopředu ho posouvají zvláštní náhody a lidé, s nimiž se setkává. Přesto není děj koncipovaný jako počítačová hra, v níž se hráč prokousává různými levely plněním úkolů. Hrdina Honu na ovce spíš připomíná pingpongový míček, odpalovaný zdánlivě chaotickými údery anonymních pálek. Ke konci se však zakutálí do kouta a dlouhou dobu tam nečinně leží. Stejně jako v jiných Murakamiho románech děj v určitém okamžiku prudce zpomalí a hrdina má spoustu času rozebírat svůj vztah k životu a problém, kterému čelí. Zdánlivě by to mělo čtenáři pomoct pochopit, oč vlastně jde. Ovšem nepomůže. V Murakamiho textech zpravidla nejde o to pochopit, oč jde. Autor tak zcela samozřejmě uvádí do života klišé, že není důležitá cesta, ale cíl, aniž by ho musel vyslovit.
Bezmocnost hlavního hrdiny vede k úvahám o lidském osudu a úloze vlastní vůle. Murakami, i když jeho literární texty v sobě mají hodně ze západní kultury, v tomto bodě uvažuje velmi asijsky, nikoliv však proto, že by chtěl svou knihu ozvláštnit něčím okázale orientálním. Přes veškeré sympatie k západnímu životu zůstává Japoncem, stejně jako jeho hrdinové.
Haruki Murakami se zpravidla jeví jako velmi úzce vnitřně spjatý se svými hrdiny. Většinou, stejně jako v románu Hon na ovci, používá ich-formu, aby mohl dokonale vyjádřit to, co cítí a o čem přemýšlí. Většinou však jde, jak jsem se už zmínil, o problémy s větším přesahem, než o ty, které by byly úzce spjaty s dějem. Vedlejší linie, které autor rozvíjí, mají většinou filosofický charakter a částečně vysvětlují pohnutky hrdinů. Ti ovšem jen zřídka jednají pragmaticky, důležitější je pro ně hrdost a povinnost, určitá japonská forma donkichotství.
Hon na ovci v sobě obsahuje vše, co Murakamiho čtenáři milují. Pokud ovšem máme na mysli Murakamiho mystického, nikoliv toho, který se prodírá nepřehlednou spletí beznadějných vztahů. I když i ty je autor schopen uchopit s nezaměnitelným půvabem a fascinující neobvyklostí. Přečíst si tento román je pro čtenáře tohoto japonského spisovatele povinností, zdaleka však ne nepříjemnou.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...