
Recenze: Rjósuke Takeuči – All You Need Is Kill – Stačí jen zabíjet
- Vytvořeno 5. 5. 2016 1:00
- Autor: Radovan Kolbaba

Manga v našich zeměpisných končinách už dávno není jen „takovej trochu úchylnej komiks z Japonska“. Díky snaze vydavatelů mají čeští čtenáři možnost seznámit se s mnoha zásadními japonskými grafickými romány, jako jsou Crying Freeman, Naruto, či Death Note. Vydavatelství CREW teď rozšířilo svoje portfolio o další mangu s poetickým názvem All You Need Is Kill – Stačí jen zabíjet.
Zuří válka. Nejděsivější, jaká se kdy odehrávala na povrchu planety Země. Lidé přestali bojovat mezi sebou, protože konečně získali společného nepřítele. Mimozemská rasa nazvaná Mimici sice připomíná přerostlé bowlingové koule s tlamou jako noční můra každého dentisty, ale jejich množství i schopnosti jsou naprosto smrtící a daří se jim snižovat stav lidstva po stovkách milionů. Postavit se jim dokáží pouze vojáci vybavení bojovými obleky vyráběnými na jediném místě na světě - v Japonsku. Právě sem teď míří mimická ofenzíva, a pokud nebude zastavena, lidé ztratí jakoukoliv naději na přežití.
Uprostřed toho všeho se nachází mladý rekrut Keidži Kirija, pro kterého je válka každodenní realitou. A je to právě Keidži, který se zabitím jednoho typu mimozemského nepřítele dostane do časové smyčky a po každé svojí smrti se vrátí několik hodin před bojovou akci a získá tak další pokus k přežití i vítězství.
All You Need Is Kill (AYNIK) je především válečný a akční komiks, jedná se o adaptaci knihy Hirošiho Sakurazaky z pera Rjósuke Takeučiho. Boj se strašlivými nepřáteli a Keidžiho zoufalá snaha stát se natolik dobrým, aby je dokázal porazit, se linou celým svazkem jako stříbrná ni. V mnoha ohledech příběh připomíná počítačovou hru, v níž se hráč dostal na místo, které není schopný překonat, a tak neustále znovu a znovu načítá uloženou pozici. Naštěstí se Keidžiho zkušenosti přenáší do dalšího života a tak mladý voják „expí“ jak blázen. Dokonce si uvědomí, že se stávajícím vybavením nemá šanci a zapracuje i na svém inventáři. Hráči Diabla, mnohých onlinovek a her na podobném principu vědí, o čem píši. Autoři si jsou tohoto faktu vědomi a dokonce to v díle přiznávají. AYNIK naštěstí není jen o boji a komiksem se mihne i několik svůdných dívek, které do Keidžiho příběhu větší či menší měrou zasáhnou. Romantická linka druhé poloviny knihy je ostatně možná tím nejlepším, co AYNIK nabízí.
Příběhem provází černobílá kresba, jejímž autorem je Takeši Obata. Kreslíř série Death Note – Zápisník smrti dokázal přesvědčivě podat vše, od epických bitev po komorní rozhovor s dívkou. Jeho kresba nebuduje atmosféru ani tak detaily jako spíš hrou světla a stínů, které jsou v černobílém podání o to podmanivější. Při prohlížení panelů, na nichž mimici masakrují civilní obyvatelstvo znechucením přivřete oči a naopak se necháte pohltit zběsilou kresbou bitev, které nejsou vždy jasně přehledné, ale dokonale atmosférické.
Příběh má několik slabších okamžiků, které paradoxně přicházejí ve chvílích, kdy autoři sešlápnou plynový pedál. Neustále se opakující bitvy mohou být pro čtenáře obdobně frustrující jako pro Keidžiho, kterému nezbývá než je prožívat znovu a znovu. Zlomem je přibližně v polovině svazku popis minulosti druhé hlavní postavy, nejlepšího vojáka světa s tváří i postavou porcelánové panenky, Rity Vrataski. Příběh dostane osobitější ráz a neúprosně spěje k emocemi nabitému finále, které sice nenabídne takové rozuzlení, jaké očekává většina čtenářů, ale zasáhne přímo u srdce a dokonale vyždíme city toho, kdo právě knihu svírá.
Pokud jste nikdy nečetli žádnou mangu, připravte se na trochu jiný zážitek. Kresba i některé prvky příběhu vykazují znaky, které v běžné, řekněme euroamerické, komiksové tvorbě nenaleznete. Nejlépe to ilustruje samotné řazení stran v opačném pořadí, než jsme zvyklí, a nutnost číst zprava doleva. Přesto je AYNIK velmi přístupná českému čtenáři, a pokud se jen trochu přizpůsobí japonskému stylu vyprávění, bude se skvěle bavit.
Suma sumárum nabízí All You Need Is Kill příležitost pro všechny, kteří mají rádi mangy, či by se s nimi rádi seznámili. Příběh plný boje je dobře nakreslený a především v druhé půli získává silný emocionální náboj. Máte-li po přečtení této recenze pocit, že by to mohlo být něco pro vás, neváhejte a běžte si tuto neobyčejnou knihu pořídit.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...