Recenze: Michal Sýkora – Ještě není konec

Vytvořeno 26. 4. 2016 3:00

Autor: Jiří Lojín

Vysvětlovat, kdo je Velká Sova, připomíná nošení dříví do lesa, v tomto případě přesněji sov do Athén. Díky televizní obrazovce jsme mohli prožívat její vyšetřování už ve dvou úspěšných sériích.

Kniha s názvem Ještě není konec je už třetím příběhem detektivů od Nejsvětější Trojice, v tomto případě to však není úplně přesná charakteristika. Začíná brutální vraždou kojence, která se udála v roce 1987. Tenkrát z ní byla obviněna matka dítěte a sebevražda, kterou ve vazbě spáchala, byla brána jako přiznání viny. Po mnoha letech přichází za nadřízeným majorky Výrové spisovatel a zkouší iniciovat obnovení vyšetřování.

Tentokrát se čtenář nesetká s nikým ze známých postav policejního oddělení, vyjma Vojtěcha Vitouše, který se mihne v několika scénách, vybaven přiměřenou hladinou alkoholu v krvi a papouškem na rameni. Velká Sova zůstala na celý případ sama a kvůli intervencím z vyšších míst pracovala neoficiálně a obětovala i několik dní vlastní dovolené. Ovšem jak známo, exponovaní románoví detektivové dovolenou příliš nevyužívají, takže v případě potřeby, zejména pro nepovolenou práci, jí mají k dispozici vždy dost.

Proti předchozím dvěma detektivním románům, které jsme mohli od Michala Sýkory číst a sledovat je i na televizních obrazovkách, je kniha Ještě není konec poměrně odlišná. Hlavní rozdíl představuje jednoduchost dějové linky a také to, že se v podstatě jedná o dějovou linii jedinou. Zvlášť proti Modrým stínům jde o rozdíl velmi markantní. Autor přerušil slibně započaté sledování osudů kolegů Marie Výrové a čtenář si buď musí počkat na další román, nebo odhadovat z minisérie Pět mrtvých psů, která měla nedávno premiéru v České televizi. Bude zajímavé, jak autor posléze vyřeší spojitost mezi románovou a televizní sérií.

Stejně jako v předchozím románu si autor všímá situace ve společnosti, pronikání bývalých aktivních komunistů do podnikatelské sféry a zejména jejich provázanost s politikou, která umožňuje některým lidem znepříjemňovat život ostatním. Vedle toho klade podobné případy vměšování známé z minulého režimu. Oba mají stejného jmenovatele – osobní kontakty. Není důležité, zda se moc projevuje prostřednictvím politiky nebo peněz.

Autor se plně soustřeďuje na pátrání, Marie Výrové, maximálně oklešťuje všechna dějová rozvětvení a téměř vůbec si nevšímá soukromého života svých postav. Podle rysů, které Michal Sýkora sám naznačil při otázce, jaký je rozdíl mezi kriminálním románem a detektivkou, slušel by knize Ještě není konec spíš přídomek detektivka.

Na prvních stranách knihy nalezne čtenář mapku místa činu a rodokmen rodiny Třebovických, v jejichž středu se hrůzný čin stal. Vzhledem k jednoduchosti příběhu by se mohlo zdát samoúčelné, aby autor ještě víc zpřehledňoval jeho atributy. Spíš se jedná o poctu jiným autorům detektivek, třeba Josefu Škvoreckému a jeho poručíku Borůvkovi.

Stalo se pravidlem, že kriminální romány Michala Sýkory můžeme shlédnout na televizní obrazovce, ostatně jsem se o této skutečnosti už několikrát zmínil. Po přečtení nejnovější knihy si však nejsem jistý, zda by bylo možné jej do filmové podoby úspěšně převést. Komorní děj a přímočarý směr vyšetřování nedává moc prostoru, ale scénáristé a režiséři dokážou překvapit a často jednodušší témata nakonec dopadnou nejlépe. V každém případě Michalu Sýkorovi ze srdce přeji, aby další příběh detektivů od Nejsvětější Trojice opět na televizních obrazovkách zazářil.

Ještě není konec

	Autor	Michal Sýkora
	Nakladatelství	Host
	Místo vydání	Brno
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	288
	ISBN/EAN	978-80-7491-692-2
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny