Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Boris Natanovič Strugackij – Bezmocní tohoto světa

1 1 1 1 1 (2 hlasů)

Představovat bratry Strugacké opravdu není potřeba. Lépe řečeno jejich dílo, o samotných autorech toho víme méně. Boris Strugacký po smrti svého bratra Arkadie s psaním neskončil a českým čtenářům se nedávno dostal do ruky román Bezmocní tohoto světa, který napsal v roce 2003.


knihaNáměty knih bratří Strugackých i způsob jejich zpracování jsou velmi odlišné, což pochopitelně vyplývá i z dlouhého časového období, v němž tvořili. Pokud si uvědomíme, jaké pokroky ve vědě a technice lidstvo udělalo, pak pochopíme, že právě žánr sci-fi jimi musel být ovlivňován a autoři na něj museli reagovat. Ovšem došlo i k mnohým změnám ve společnosti a jeho prioritách. V padesátých letech, kdy bratři Strugačtí začali psát a začaly závody o dobytí vesmíru, se zdálo, že expanze lidstva povede právě tímto směrem a vývoj půjde rychle vpřed. Hrdinové vědeckofantastických románů se tedy v tomto prostředí zcela přirozeně pohybovali.

Rozhlédneme-li se dnes okolo sebe, zjistíme, že místo cest ke hvězdám má lidstvo zcela jiné problémy a sci-fi literatura na to reaguje, i ta ruská, i bratří Strugackých. Stalker už nepředstavuje lidi jako hrdé dobyvatele, ale jako nechápavé děti, hrající si s věcmi, o jejichž účelu nemají ani ponětí. Samozřejmě nejde o jediný způsob interpretace Stalkera, ale vícevrstevnatost a víceznačnost patří k typickým znakům textů Strugackých.

Bezmocní tohoto světa reflektuje většinu negativních aspektů současného světa, posunutých do absurdních poloh předpokladem, že se objevují lidé se zvláštními schopnostmi. Staví proti sobě dvojici sil, která ovšem nereprezentuje klasický model dobra a zla. Jistou polarizaci sice naznačuje, ale netypickou. Stejně nevyhraněná je i skupina „žáků“ - uvozovky jsou zde opravdu na místě. Jejich učitel jim jen otevírá dveře, vedoucí k jejich skrytému, mnohdy bizarnímu talentu. Převedeno do běžného života, jde o nenásilnou roli osvíceného učitele, který by neměl přirozené nadání svého svěřence deformovat, ale pokorně ukazovat možnosti, které by mohly vést k rozvíjení jeho schopností. Ovšem osvícený pedagog si dobře uvědomuje, že takový postoj lze zaujmout jen v některých oblastech.

Budoucnost podle Borise Strugackého nenese znaky postapokalyptického světa, ale vládnou v něm mafiánské praktiky a podezřelé politické praktiky. S ohledem na současnou situaci zejména v Rusku si můžeme říct, že Bezmocní tohoto světa nepatří do kategorie sci-fi, pokud by tady nebyly právě ty neobvyklé schopnosti některých lidí.

Přiznám se, že pokud by pod románem nebyl podepsán pouze jeden z bratrů, nenašel bych rozdíl mezi ním a předchozími texty. Jak jsem se již zmínil, jde opět o mnohavrstevnatý román s velmi komplikovanou strukturou. Jeho podstata se odkrývá jen velmi pomalu a zprvu není příliš jasné, kam autor míří. Stejně jako v jiných pozdějších dílech zůstává i na konci mnoho věcí nedořešených, ponechaných čtenářově fantazii. Autor nehlásá prvoplánově nějaké své názory, přesto jasně vystupují úvahy o zodpovědnosti spojené s mocí a o jejich mezích, daných lidskými slabostmi.

Vydáním knihy přispělo nakladatelství Triton k lepšímu povědomí o současné ruské literatuře a je vidět, že přípravě věnovalo patřičnou pozornost. Jen nevím, proč jsou v hlavičce na levé straně stránek uvedení jako autoři oba bratři. Velmi cenné informace poskytuje doslov Vladimíra Borisova, osvětlující postoje Borise Strugackého a jeho práci po smrti bratra. Boris Strugacký v roce 2012 zemřel, zůstalo však po něm nepřehlédnutelné literární dílo a také řada lidí, které inspiroval jako spisovatel i rádce.

 

Bezmocní tohoto světa
Autor Boris Natanovič Strugackij
Překlad Konstantin Šindelář
Nakladatelství Triton
Místo vydání Praha
Rok vydání 2015
Vydání 1.
Počet stran 328
ISBN/EAN 978-80-7387-927-3
Ediční řada Trifid

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení