Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Michael Ende – Nekonečný příběh

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Fantasie nezná hranice, a přesto je jí nedostatek. Lidská mysl ulpěla na hmotě, opájí se nejistotami a strachuje se o to, co není – o budoucnost.


knihaStres a spěch. Nejsme svobodni, ale otroky nedostatku času. Naše obavy jsou o zdroj příjmu, který nám umožňuje platit a kupovat.

Lidské duše se proměnily v kámen a srdce v led. Přesto jsme stále nenapravitelnými dětmi – krutě a bezcitně ubližujeme sobě i druhým.

Nekonečný příběh Michaela Endeho, jehož filmovou verzi zná asi každý, je právě o tom.
Fantasie zaniká a umírá z důvodu, že lidé na ni přestali věřit a dávají přednost náhražkám, svojí podstatou zabudovaným do virtuální reality.

Ta ale není ani snem.

Nekonečný příběh je svým způsobem trojkniha, která neskončila, kdy měla. Právě pro užitou fantasii jejího autora neztrácí však na kvalitě a vyvrcholení obsahu je zakotveno v závěru, který vše zceluje, ale už netvoří harmonii.

Zpočátku je kniha psána jako kniha v knize, vyprávění je dynamické, místy snad i příliš, a příběh, který je rozehrán a rozvíjen, najednou končí jako když utne a je nahrazen jiným, který z něj ale vyvěrá.

To, co vše drží pohromadě, je už zmíněná fantasie jejího tvůrce. Kniha měla však být spíš pojata jako dva samostatné tituly, protože pak působí dojmem umělého protahování děje.

Endeho fantasie je ovšem famózní a okouzlující svojí jednoduchostí. Avšak, nakolik se zdárně vyhýbá zbytečné popisnosti, čímž nechává velký prostor čtenářově vlastní představivosti, tak už se bohužel nevyvaruje lehce postradatelnému dovysvětlování, čímž text tu a tam ztrácí na své svižné rytmice.

Kniha v sobě nese výrazný morální apel směřující k poznání sebe sama, kdy pýcha a zaslepenost předchází pádu, při němž si každý takový rozbije hubu. Kdo má štěstí, ten si z toho vezme užitečné ponaučení, že je nutné v sebe nejen věřit, ale i ve zdravé míře o sobě pochybovat. Pokud nám to není lhostejné, motivuje nás to k tomu stát se lepšími lidmi, tedy takovými, kteří mají smysl pro solidaritu a současně respektují jeden druhého. Ti nepoučitelní pak na tuto svoji neschopnost přirozeně dřív nebo později doplatí. Kauzalita je neúprosná a přes možnou dávku jisté predestinace je to, co se nám děje, tvořeno nejen našimi skutky, ale i interakcí z toho plynoucí. Jakákoli vyvinutá energie je totiž určena ke konfrontaci s jinou energií, z čehož vzejde další energie a tak až do nekonečna.

Bastián Baltazar Bux je popsaný jako zakřiknutý a spolužáky neoblíbený outsider, který si vášnivě rád vymýšlí příběhy a to se mu stane osudným.

Každé dítě si přeje prožít velké dobrodružství, později tento sen vystřídá deziluze, zklamání a rezignace. Lidé jsou nešťastní a kvůli tomu zatrpklí. Plivají pak kolem sebe žluč a vinou vlastní frustrace jsou pokrytci, kdy svoji slabost presentují řevem a bezohledným chováním. Nemají se rádi a proto nenávidí druhé.

Vše se řítí ke zkáze, kterou je Nicota. Kdo zapomene na své jméno, zapomene i na sebe a bez sebe neexistuje pro nás ani okolní svět.

Endeho Nekonečný příběh odkrývá hlubiny lidské duše a to z pohledu, že i z dobře míněných pohnutek se může stát skutečnost, která napáchá víc zla než užitku.

Ani na okamžik však neztrácí naději v lidskou víru a vůli – přeci jen jde o pohádku a ne realisticky pojatou prózu. Též moudře upozorňuje, že věcem by se měl nechat volný a přirozený průběh. Jsme tu přeci především proto, abychom byli, ne si dělali těžkou hlavu z domněnek, které tím ovšem můžeme přivést k životu a ony se tak stanou naší denní noční můrou, jež nás začne stravovat stejně jako Nicota říši Fantasii.

„Jak by mohla, pane,“ odpověděl Graógramán, „kde jsem já, tam nemůže být široko daleko žádná živá bytost. Moje pouhá existence postačí, aby v mžiku spálila a změnila v hromádku popela dokonce i ty nejmocnější a nejstrašlivější bytosti v okruhu tisíce mil. Proto mi říkají Měňavá smrt, nebo také Král barevné pouště.“ (str. 202)

 

Nekonečný příběh
Autor Michael Ende
Překlad Eva Pátková
Ilustrace František Skála ml.
Nakladatelství Albatros
Místo vydání Praha
Rok vydání 2015
Vydání 1.
Počet stran 400
ISBN/EAN 978-80-00-04150-6
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení