
Recenze: Géza Csáth – Čarodějova zahrada
- Vytvořeno 2. 3. 2016 2:00
- Autor: Jiří Lojín

V situaci, kdy většina nakladatelství chce nebo musí respektovat ekonomickou stránku podnikání, je vydání každého titulu, stojícího mimo mainstream, velkou událostí, která mnohé čtenáře opravdu potěší. Jednou z nich je Čarodějova zahrada maďarského autora Gézy Csátha.
S maďarskou literaturou se na našem trhu občas setkáváme v nabídce menších i větších vydavatelství. Proto jsme se mohli seznámit s prací takových autorů, jako je Péter Esterházy, Lázló Krásnahorkai, Imre Kertész, Magda Szabó nebo István Örkényi. Jde o spisovatele velmi kvalitní a stylem i tématy tvorby charakteristické. Autor Čarodějovy zahrady pochází z místa, v němž se stýkají kultury více národů, zejména Srbů a Maďarů, ze Subotice, byl tedy ovlivněn, lépe řečeno obohacen více vlivy, jeho texty tedy mají čtenáři co nabídnout.
Géza Csáth prožil krátký, ale intenzivní život, fakta se může čtenář dozvědět v doslovu Jana M. Hellera. Vzhledem k tomu, že jde v Čechách o dosud neznámého spisovatele, bylo zařazení poměrně rozsáhlého medailonku velmi dobrým krokem. Zejména autorova záliba v drogách může být vysvětlením pro neobyčejně široké spektrum nálad, jež můžeme v povídkách vysledovat.
Sbírku otevírá Čarodějova zahrada, kterou můžeme považovat za nesmírně, i když nevtíravě poetickou. Pojednává sice o temných záležitostech, nicméně zavádí čtenáře do světa fantazie, který neumírá ani v dospělých mužích. Podobná směs štěstí a neštěstí se nachází i v třetí povídce Imre Dénes, v níž se mladý muž zamiluje a v odloučení od své lásky skončí v blázinci. Kontrast s velmi emotivními texty tvoří Jolana, vcelku obyčejný příběh dívky, která otěhotní a ujme se jí její bratr. Velmi podobné ladění má i Švadlenčina neděle, povídka, v níž skvěle popsal dojemně ubohé štěstí chudé švadleny, jíž stačí levné cetky k tomu, aby se cítila výjimečná a krásná.
Série Pohádek se špatným koncem odráží autorův trochu pesimistický pohled na svět, zpravidla končí smrtí. Povídka Matkovražda čtenáře zavádí asi do nejtemnějších zákoutí autorovy duše, v nichž nalezneme perverzi, násilí a krutou smrt. Podobně je tomu i v povídce Žába. Géza Csáth ovšem nepotřebuje tak dramatické kulisy pro to, aby dokázal, jak kvalitní je autor. Povídka Na Kalvínově náměstí je v podstatě jen skromnou momentkou, ovšem mistrně zpracovanou. Povídka Muzikanti vyjadřuje autorův názor na tehdejší Maďarsko, představuje je jako zaostalé a nekulturní.
Chirurg a Černé ticho mají ponurou atmosféru, podobnou povídkám E. A. Poea, nemyslím si však, že by je Géza Csáth kopíroval. Spíš jde o shodu danou obdobím, v němž oba spisovatelé tvořili. Pokud si všímáme podobností, povídka Odpolední sen je psána stylem, kterým později zaujal čtenáře významný český spisovatel Jan Weiss. Fantaskní vize Čarodějova smrt uzavírá kruh povídek, ale nejedná se pravděpodobně o promyšlenou kompozici, čaroděj z první a poslední povídky nemají spolu nic společného.
Nakladatelství RUNA má velkou zásluhu na rozšíření kulturního obzoru českých čtenářů, přináší k nám knihy z oblastí, které nejsou sice ekonomicky výhodné, ale zato nesmírně zajímavé literárně. Fakt, že funguje i bez produkování bezobsažných, ale dobře prodejných titulů, dává naději, že nároční a zvídaví čtenáři jsou stále mezi námi. Mělo by nás zajímat, co se děje v kultuře takřka za humny, a vnímat svébytnou kulturu jiných národů, dokud nás nepohltí globalizovaný svět reprezentovaný hamburgery a hranolky, či nebudeme pohlceni něčím horším.
CSÁTH, Géza. Čarodějova zahrada. První vydání. Praha: Runa, 2016, 140 s. ISBN 978-80-87792-15-5.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...