Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Josef Král, Emil Juliš – Dokud ještě žijeme…: Dopisy básníka Emila Juliše a Josefa Krále 1983–2006

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
dokud-jeste-zijeme...

Na otázku, jestli za umělce hovoří pouze jeho dílo, či pro lepší pochopení jeho práce je nutné znát i jeho samotného, neexistuje jednoduchá odpověď. Velmi často může bádání v umělcově životě způsobit velké zklamání, zejména pokud se týká rozporu postojů v díle a skutečném jednání. Cest, jak přiblížit umělce jako člověka, je několik. Patří k nim životopisné i autobiografické knihy anebo výběr z korespondence. Pokud se týká objektivity, každá z nich má své klady a zápory. Kniha Dokud ještě žijeme… je sbírkou dopisů Emila Juliše a Josefa Krále.

dokud-jeste-zijeme...
Korespondence mezi těmito dvěma básníky začíná dopisem Josefa Krále adresovaným Emilu Julišovi, v němž mu k přečtení posílá 110 stran rukopisu svého díla Hranaté míčky s hřebíčky I. Text se nese v duchu zdvořilého vykání a jisté úcty, jakou cítí mladší autor ke staršímu, a napětí, jak bude jeho text přijat zkušeným básníkem. Následující dopisy brzy ukážou, že oba dva literáti jsou si velmi blízcí. To se projeví nejen rychlým přechodem k tykání, ale také diskuzí o společných tématech, týkajících se samozřejmě nejvíce literatury.

Co může čtenáři říct o autorech jejich diskuze o umění? Přinejmenším to, s jakým záměrem své dílo tvořili, prozradí nejen něco ze zákulisí, ale i detaily, které nejsou na první pohled (někdy i na druhý) jasné. Postoj autora ke svému dílu ovšem vypovídá o něm samotném velmi omezeně. V knize Dokud ještě žijeme se však odráží mnohem víc soukromí spisovatelů i doba, v níž žili a tvořili. V roce 1983, v němž vzájemná výměna korespondence v knize začíná, nebyla pro umělce ani pro další lidi jednoduchá. Ne, že by někdo nebo něco tvorbě bránilo, umělec byl dokonale nezávislý, pokud ovšem tvořil do šuplíku. Šuplík ale není bezedný, pokud chtěl někdo publikovat, narážel na mnoho omezení. I to vyplývá z korespondence Emila Juliše a Josefa Krále. Ani jeden z nich nebyl v době normalizace oficiálně vydáván. 

Umění, zejména tak senzitivní, jako je poezie, je úzce spjaté s životem. Nejen tím, že ho odráží, ale to, co se okolo básníka děje, má přímý vliv na jeho schopnost tvořit. Z dopisu Josefa Krále jasně vysvítá, jak malicherná se mu všechna umělecká témata zdají ve světle rodinných problémů. 

Korespondence obou básníků pokračovala i přes rok 1989. Vyplývá z nich náhlá aktivita daná možností svobodně publikovat, ale jako většina umělců i oni pocítili, že místo politických omezení nastoupila omezení ekonomická. Dopisy se zmiňují o desiluzi, následující po naději ze změny režimu. 

Iniciátorem vydání korespondence byl Josef Král, musel o tomto záměru Emila Juliše dokonce přesvědčovat. Kniha, představující oba literáty, je zajímavá i z hlediska pohledu do soukromí obou autorů. V neposlední řadě oba muže čtenářům prezentuje jako výtvarníky, zejména Josefa Krále, jehož grafiky zajímavě doplňují knihu. V české literatuře a vlastně i jiných uměleckých směrech existuje mnoho autorů, jejichž jména sice nedosáhla všeobecné proslulosti, ale kteří jsou velmi kvalitní a zaslouží si pozornost. Naštěstí, díky obětavé práci dalších lidí, nezapadnou a je možné se s nimi seznámit a jejich díla ocenit. 

Dokud ještě žijeme…: Dopisy básníka Emila Juliše a Josefa Krále 19832006. Vydání první. Liberec: Nakladatelství Bor, 2015, 140 s. Odkaz. ISBN 978-80-87607-50-3.

 

Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení