Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Sergej Vasiljevič Lukjaněnko – Genom

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
genom

Druhá polovina 22. století stojí prakticky za dveřmi. Jen z hlediska jepičí délky lidského života se zdá nekonečně vzdálená. Pokud bychom měli na výběr, zda se dožít té doby, pravděpodobně by námi při rozhodování zmítaly protichůdné pocity zvědavost a strach. Zvědavost nás žene dopředu, ale strach ze změn, které se už pomalu projevují v celém světě, brzdí. Bez rizika se však můžeme do budoucnosti podívat prostřednictvím sci-fi románu Sergeje Lukjaněnka Genom.

genom


Jak už napovídá název románu, hlavním rysem nastupující společnosti budou genetické úpravy lidí tak, aby mohli lépe vykonávat svou práci s ohledem na výkon i prostředí. S tím se čtenář mohl setkat již v prequelu Genomu, v knize nazvané Tance na sněhu, pokud zvolil takové pořadí. V případě těchto dvou románů ovšem na pořadí nezáleží, Tance na sněhu pouze naznačují směr, kterým se bude lidstvo ve svém vývoji ubírat. Zatímco tedy v prequelu genetika a klonování pouze posunují děj, v Genomu již hrají primární roli. Hlavní hrdinové disponují mnoha vylepšeními, Alex i Kim jsou takzvaní speciálové, geneticky naprogramovaní pro určitou práci. 

Druhým rysem společnosti 22. století jsou kontakty s mimozemskými civilizacemi. Lukjaněnko samozřejmě předpokládá, že mimozemšťané sotva budou podobní lidem a Czygu mají spíš vlastnosti a vzhled hmyzu. Autor poukazuje na problémy kompatibility myšlení i zvyklostí, nezdá se však, že by eskaloval tyto problémy do větší míry, než existují v současném světě mezi pozemskými národy.

Na palubě kosmické lodi, jejíž kapitánem se Alex stal, dojde ke zločinu a vyšetřováním je pověřen Sherlock Holmes, ve skutečnosti klon detektiva, obdivujícího proslulou literární postavu. Svůj idol napodobuje s takovým nadšením, že hraje i na housle a s sebou přivede doktorku Watsonovou. Záměna pohlaví postavy Holmesova společníka nemá v tomto případě za úkol gendrově vyrovnat složení postav, má v ději jistý úkol.

Detektivní zápletkou a postavou vyšetřovatele evokuje Lukjaněnko díla Arthura Conana Doyla, atmosféra je ale podle mého názoru odlišná. Velkým počtem podezřelých, z nichž každý má sice různý, ale velmi vážný motiv, připomíná spíše neméně slavné detektivky Agathy Christie. Proti oběma případům najdeme v Genomu podstatný rozdíl hlavní postavou je a zůstává Alex a Sherlock Holmes stojí v pozadí. Jeho genialita v tomto případě pouze zdůrazňuje úspěchy, které slaví Alexův zdravý rozum. 

Sergej Lukjaněnko si opět našel prostor pro polemiku o tom, co člověka dělá člověkem. Speciálové v jeho románu mají potlačené emoce a Alex se snaží vyváznout z bludného kruhu svého předurčení, které z něj v určitém smyslu dělá robota.

Známý ruský autor ve svých knihách stvořil mnoho rozdílných světů budoucnosti i alternativních společností současnosti. Nikdy však stejnou konstrukci nepoužívá víckrát, než v několika svazcích. Schází tak větší kontinuita v jeho díle, ovšem čtenář musí smeknout před jeho fantazií.  Jednotlivé knihy mají podobnou koncepci i hlavní hrdiny srovnatelného charakteru, což umožňuje v hrubých rysech odhadnout směřování děje a závěr, ale úspěch jeho knih nestojí na překvapivém vyústění. 

Na překladech knih Tance na sněhu a Genom se podílel nedávno zesnulý Pavel Weigel, člověk, který zasvětil sci-fi velkou část svého života a za nímž zůstalo významné dílo, známé všem příznivcům tohoto žánru. 

LUKJANĚNKO, Sergej Vasiljevič. Genom. Vydání první. V Praze: Stanislav Juhaňák - Triton, 2015, 347 stran. Trifid (Triton). ISBN 978-80-7387-904-4.

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení