Recenze: Sergej Vasiljevič Lukjaněnko – Genom

Vytvořeno 13. 2. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Druhá polovina 22. století stojí prakticky za dveřmi. Jen z hlediska jepičí délky lidského života se zdá nekonečně vzdálená. Pokud bychom měli na výběr, zda se dožít té doby, pravděpodobně by námi při rozhodování zmítaly protichůdné pocity – zvědavost a strach. Zvědavost nás žene dopředu, ale strach ze změn, které se už pomalu projevují v celém světě, brzdí. Bez rizika se však můžeme do budoucnosti podívat prostřednictvím sci-fi románu Sergeje Lukjaněnka Genom.

Jak už napovídá název románu, hlavním rysem nastupující společnosti budou genetické úpravy lidí tak, aby mohli lépe vykonávat svou práci s ohledem na výkon i prostředí. S tím se čtenář mohl setkat již v prequelu Genomu, v knize nazvané Tance na sněhu, pokud zvolil takové pořadí. V případě těchto dvou románů ovšem na pořadí nezáleží, Tance na sněhu pouze naznačují směr, kterým se bude lidstvo ve svém vývoji ubírat. Zatímco tedy v prequelu genetika a klonování pouze posunují děj, v Genomu již hrají primární roli. Hlavní hrdinové disponují mnoha vylepšeními, Alex i Kim jsou takzvaní speciálové, geneticky naprogramovaní pro určitou práci. 

Druhým rysem společnosti 22. století jsou kontakty s mimozemskými civilizacemi. Lukjaněnko samozřejmě předpokládá, že mimozemšťané sotva budou podobní lidem a Czygu mají spíš vlastnosti a vzhled hmyzu. Autor poukazuje na problémy kompatibility myšlení i zvyklostí, nezdá se však, že by eskaloval tyto problémy do větší míry, než existují v současném světě mezi pozemskými národy.

Na palubě kosmické lodi, jejíž kapitánem se Alex stal, dojde ke zločinu a vyšetřováním je pověřen Sherlock Holmes, ve skutečnosti klon detektiva, obdivujícího proslulou literární postavu. Svůj idol napodobuje s takovým nadšením, že hraje i na housle a s sebou přivede doktorku Watsonovou. Záměna pohlaví postavy Holmesova společníka nemá v tomto případě za úkol gendrově vyrovnat složení postav, má v ději jistý úkol.

Detektivní zápletkou a postavou vyšetřovatele evokuje Lukjaněnko díla Arthura Conana Doyla, atmosféra je ale podle mého názoru odlišná. Velkým počtem podezřelých, z nichž každý má sice různý, ale velmi vážný motiv, připomíná spíše neméně slavné detektivky Agathy Christie. Proti oběma případům najdeme v Genomu podstatný rozdíl – hlavní postavou je a zůstává Alex a Sherlock Holmes stojí v pozadí. Jeho genialita v tomto případě pouze zdůrazňuje úspěchy, které slaví Alexův zdravý rozum. 

Sergej Lukjaněnko si opět našel prostor pro polemiku o tom, co člověka dělá člověkem. Speciálové v jeho románu mají potlačené emoce a Alex se snaží vyváznout z bludného kruhu svého předurčení, které z něj v určitém smyslu dělá robota.

Známý ruský autor ve svých knihách stvořil mnoho rozdílných světů budoucnosti i alternativních společností současnosti. Nikdy však stejnou konstrukci nepoužívá víckrát, než v několika svazcích. Schází tak větší kontinuita v jeho díle, ovšem čtenář musí smeknout před jeho fantazií.  Jednotlivé knihy mají podobnou koncepci i hlavní hrdiny srovnatelného charakteru, což umožňuje v hrubých rysech odhadnout směřování děje a závěr, ale úspěch jeho knih nestojí na překvapivém vyústění. 

Na překladech knih Tance na sněhu a Genom se podílel nedávno zesnulý Pavel Weigel, člověk, který zasvětil sci-fi velkou část svého života a za nímž zůstalo významné dílo, známé všem příznivcům tohoto žánru. 

LUKJANĚNKO, Sergej Vasiljevič. Genom. Vydání první. V Praze: Stanislav Juhaňák - Triton, 2015, 347 stran. Trifid (Triton). ISBN 978-80-7387-904-4.